Nejvyšší podlaží pravdy a lži - napsala Nataša Richterová

„Člověk je lež i pravda. Dobro i zlo. Šedá zóna bez hranic…“ napsal Arnošt Lustig v závěru knihy Colette. Mám tu knížku ráda. Mám ráda, jak Arnošt Lustig nahlíží na život i na smrt, na člověka, na nás, na ženy, na milostný akt. 

Často se vracím k románu o dívce z Antverp, která měla za úkol hledat zašité diamanty v zabavené oblečení zajatců a která uprostřed hrůz koncentračního tábora přecházela mezi svými poschodími pravdy a lži. A přesto, nebo právě proto, našla svou lásku a zachovala si svou ženskost.
„Myslela na své nejvyšší a nejnižší poschodí pravdy. Pro co sem přichází. Něhu uprostřed surovosti. Od čeho se odtrhne. Vlny, které přijímají její tělo od konečků vlasů po poslední nerv. … Doteky, když pokládal svou dlaň na její záda, břicho nebo paže anebo jí laskal tváře. Zvala ho do svých vyšších a nižších poschodí pravdy, než se propadla podlaží a zůstala lež.“
Myslím, že Arnošt Lustig poznal ve svém životě ty nejnižší i nejvyšší poschodí pravdy a nejnižší i nejvyšší poschodí lži. Dokázal se na vratkém a strmém schodišti mezi podlažími pohybovat s lehkostí eskamotéra a v každém z nich nacházel diamanty.

Více zde

Já, když se občas dívám ze svých nejvyšších do nejnižších poschodí pravdy a lži, mívám trochu závrať. Jako bych se dívala do propasti. Schodiště je strmé a vratké. Snažím se po něm nemotorně balancovat, do mistrovství eskamotéra mám ale daleko. 

Jen doufám, že se má podlaží dnes ještě nepropadnou…

„Pro většinu z nás jsou ženy jen dočasné tajemství. Asi jako jsme tajemství sami sobě... V každé dívce nebo ženě je něco, co muži stačí, aby byl alespoň na okamžik šťastný.“

„Spojení muže a ženy, jediná vzpoura, jediné vysvobození, jediná úplnost, třebaže jen chvilková, protože nic lidského, kromě smrti, není trvalé. Smysl všeho. Stvoření světa, pokaždé znovu, vždycky od začátku.“

„Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom nestal nestvůrou. A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe.“
Friedrich Nietzsche

Nataša publikuje povídky na svém blogu POVÍDKY Z KABELKY.