Slovník slušných slov - napsala Zdena Součková

U nás doma se nikdy nepoužívaly vulgarismy. Možná proto, že naše máma byla učitelka. Ne, že bychom je vůbec neznali. Obzvlášť v pubertě jich bylo všude kolem plno a nešlo je ignorovat. Nevím, jestli jsem měla nějakou špatnou výslovnost či co, ale kdykoliv jsem nějaký použila, většinou všichni zmlkli a překvapeně se na mě podívali. Z toho jsem usoudila, že mi nesluší, a začala jsem se jim cíleně vyhýbat. 

Mnoho let jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlela a pěstovala jsem si tak image slušně vychované dívky. Až nyní, když jsem zaměstnaná v převážně mužském kolektivu, nastala změna. Tady není o vulgarismy nouze. Spíš naopak. Zdráhám se tato slova byť i jenom napsat, ale není zbytí. 

Věty jako „drž kurva vole držku“ nebo: „která piča to tak do prdele zasrala“ tu byly na denním pořádku. Dokonce jsem sama sebe přistihla, jak říkám: „Ty vole, to je kokot…“ 

Rozhodla jsem se tedy udělat tomuto zvěrstvu přítrž. Na nástěnku jsem vyvěsila překlad sprostých slov, který se bude používat. Kupříkladu místo „kurva“ budeme říkat „jářku“, místo „piča“ použijeme slovo „drak“. „Do prdele“ je „do kedluben“, „čurák“ je „hříbeček“a podobně. 

Nějaký čas trvalo, než se to jakž takž vžilo, i když občas ještě zazněly drobné protesty:„Kdo si má do prdele to jářku kurva pamatovat…“.

Neochvějně jsem však trvala na svém, i když co se děje po mém odchodu z práce domů, můžeme samozřejmě jen spekulovat. Bezstarostně jsem odjela na dovolenou, o to horší pak byl návrat do reality na pracoviště. Slovníček na nástěnce byl pomalovaný obrázky draků a kedluben, dokonce i dva hříbečky jsem našla. A hrubosti se znovu objevily i v mluveném projevu kolegů. Je vidět, že převýchova musí být důsledná a hlavně dlouhodobá. A to bych se na to kurva podívala, jestli je to do prdele znovu nenaučím!!!