V první třídě se jim ty písmenka naštěstí ještě pletou, takže „R“ se snadno zamění za „P“.
Přeplněná tramvaj podezřele ztichla a čeká na moji reakci.
„Ukaž, co to čteš, Zuzko,“ neztrácím duchapřítomnost a snažím se dceři sebrat časopis Trnky brnky se sprostými vtipy, který byl do té doby bez povšimnutí zastrčený mezi sedadly.
Ale i dcera zaregistrovala náhlý zájem o svou osobu, a rozhodla se užít si svých pět minut slávy naplno.
„A ještě tady píšou spe-r-mi-e,“ slabikuje neznámé slovo a honem se rozhlíží, jestli zaujala publikum.
Přeplněná tramvaj podezřele ztichla a čeká na moji reakci.
„Ukaž, co to čteš, Zuzko,“ neztrácím duchapřítomnost a snažím se dceři sebrat časopis Trnky brnky se sprostými vtipy, který byl do té doby bez povšimnutí zastrčený mezi sedadly.
Ale i dcera zaregistrovala náhlý zájem o svou osobu, a rozhodla se užít si svých pět minut slávy naplno.
„A ještě tady píšou spe-r-mi-e,“ slabikuje neznámé slovo a honem se rozhlíží, jestli zaujala publikum.
Všechny hlavy s natěšenými výrazy jsou už otočeny k nám a dychtivě čekají na moje vysvětlení.
„Ehm, no to je takový speciální výraz z biologie, to se budete učit až v šesté třídě…“
Tramvaj nesouhlasně zašumí. Dcera taky není spokojená. „Tak mi to řekni… spermie a čupák,“ opakuje trucovitě.
„To není čupák, to je čurák!“ křičí nějaký mladík ode dveří.
Dceři se zaleskne v očích, zřejmě tento výraz už někde slyšela.
„Ehm, no to je takový speciální výraz z biologie, to se budete učit až v šesté třídě…“
Tramvaj nesouhlasně zašumí. Dcera taky není spokojená. „Tak mi to řekni… spermie a čupák,“ opakuje trucovitě.
„To není čupák, to je čurák!“ křičí nějaký mladík ode dveří.
Dceři se zaleskne v očích, zřejmě tento výraz už někde slyšela.
„Čurák!“ vykřikne nadšeně, „to říkal strejda Milan, když jsme jeli v sobotu autem babičce! A teta byla celá červená a říkala mu, že před dětma nemá mluvit jako hovado. A strejda mi říkal: Promiň Zuzanko, to jsem se spletl, to není čurák, to je pizza. Ale tomu jsem moc nerozuměla, protože pizzu přece míváme k večeři, a to sprostý není. A teta Věra říkala, že je to marný a že strejdovi večer nedá. Ale neřekla už, co mu nedá, protože to už jsme byli u babičky a musela jsem z auta. A strejda se smál, a říkal, že si to pak udělá sám. To je asi šikovnej, že?“
Pyšně se rozhlíží po smějících se cestujících. Akorát pán s deštníkem, co seděl za námi byl rozhořčen a vedl monolog na téma „dnešní mládež, a kdo je k tomu vede“.
Byla jsem šťastná, že už vystupujeme, i když jsem se k zubaři původně vůbec netěšila.
Pyšně se rozhlíží po smějících se cestujících. Akorát pán s deštníkem, co seděl za námi byl rozhořčen a vedl monolog na téma „dnešní mládež, a kdo je k tomu vede“.
Byla jsem šťastná, že už vystupujeme, i když jsem se k zubaři původně vůbec netěšila.
