 |
| Ilustrace: Jan Vaněk |
Referát z knihy: Živel Lustig kapitola - Nic není svaté
Literární pravda se neshoduje s pravdou tak, jak ji známe z našeho nepsaného světa.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně.
Věříte mi to? hehe...
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):
Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.
Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):
Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.
Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Když se budete chvilku cvičit ve vymýšlení příběhů, pochopíte, že smyšlené postavy jsou někdy skutečnější než lidé, kteří mají tělo, na němž lze nahmatat puls.
(Richard Bach)
