-...
- Hele, já vím, že jseš tady.
- Ano, jsem.
- Proč nereaguješ? Já myslel, že jsme se domluvili.
- Jen si tak myslíš ty.
- Dobře, to nevadí. Jen chci jím dokázat, že nejsem zde jediný. Možná se konečně přestěhuješ do jiného pokoje.
- No, já bych si tak jistá nebyla. Ten pán v bílém plášti se na tebe zase zvláštně dívá.
- Hej, tiše! Slyší nás, takhle nemluv!
- Slyší ne nás, ale tebe. Mně je to fuk.
- Už tě nechci tady vidět, pokaždé když začínáme mluvit, dostávám ty odporné léky... Nevím, proč tě stejně tu drží. Honem, požádej o jednotlivý pokoj!
- Nechci, kámo. Koukej, už nesou tu injekci.
- Ne, prosím, ne! Jakmile usnu, bude i v mé noční můře!
- Pssst... Zavři oči, setkáme se za pár minut.
