Jaro dlouho tajně pokračovalo v práci, schovávalo se před větry a sněžením, vánicemi a sněhovými bouřkami.
Pak jednoho dne potichu, nenápadně vykročilo, aby ho Zima neviděla a nevytvářela překážky. Například by vyslalo své sněhové vojsko, aby se s Jarem utkalo.
Jednou, když vysvitlo slunce, už to jaro nevydrželo, rozběhlo se a začalo skákat přes kaluže.
"Proč ty, Jaro, honíš roztavený sníh?" zlobila se Zima. Ale Jaro už volalo: "Jestli chcete probudit přírodu, pospěšte si sněženky, vyložte pole zeleným sametem." Pak Jaro mrklo na slunce, aby zářilo jasněji.
"Proč ty, Jaro, honíš roztavený sníh?" zlobila se Zima. Ale Jaro už volalo: "Jestli chcete probudit přírodu, pospěšte si sněženky, vyložte pole zeleným sametem." Pak Jaro mrklo na slunce, aby zářilo jasněji.
Zima se začala ztrácet.
Jaro mávalo rukou k nebi a nebesky modrá jiskřila barvami.
A tak přišlo Jaro.
A tak přišlo Jaro.
Poučení: Ať chceme nebo nechceme, svět má svůj řád.