Je jeden z letních dnů, kdy rtuť v teploměru přeskočila magickou čtyřicítku. V autě je dusno a vzduch by se dal doslova krájet. Otevírám co nejvíce okénko, abych alespoň na chviličku ochladila obličej čerstvým větrem. Utěšuje mě vidina, že už za chvíli budu na místě, které ve mně vzbuzuje klid, kde se pokaždé život zastaví. Přes sto let stará hájovna uprostřed lesů, kde není signál a která se pokaždé stává pračkou na moji duši. Vystoupím z auta a pořádně se nadechnu. Vzduch je prosycený vůní jehličí a vody z nedalekého rybníka. Všude kole mě božský klid, zpívají pouze ptáci a šumí les. Tady jsem doma, tady je to místo, které mě vždy dobije. To je místo, kde je svět ještě normální, plné prožitků, bez chaosu a materialismu. Má milovaná hájenka uprostřed lesa.
