22. března 2021

Terapie - napsala Kristýna Koblasová

"Bojíte se smrti?"
"Naopak."
"Vždycky jste se jí ale bála, pokud si to správně pamatuji."
"Teď mi to ale všechno přijde jiné, měním se, proto se mi změnil i pohled na smrt, začínám být asi smířená s životem i s jeho temnými strany jako je smrt. Na lidech se strašně pozná, jestli se bojí smrti."
"Jak, Kristýno?"
"Jsou zranitelnější."
"Vy už nejste... nebo co se změnilo?"
"Svůj život vnímám z dálky, nekoukám na detaily a nesoudím se za malé chyby, co jsem udělala. Vidím svůj život jako pták krajinu, krásný a plný života, který nechci zničit jen kvůli období sucha či malému kusu, který z dálky a s nadhledem vypadá malý a nedůležitý. V závěru vlastně i je."
"Proč se tedy už necítíte zranitelná?"
"Protože nejsem u země. Nesoustředím se na malé kousky, které mě sice tvoří, ale nezničí. Vnímám celek a volnost, kterou si dávám sama."
"Jak vnímáte zranitelnost?"
"To, že si člověk nechá diktovat do toho, co dělá, co si myslí a co říká."
"Nejspíše vás nechápu. Proč tohle utváří pouze strach ze smrti?"
"Nejen strach ze smrti, jen je to největší producent zranitelnosti vůči světu."
"Proč to podle vás utváří?"
"Protože si necháváte mluvit do toho, jak by váš vlastní svět měl vypadat. To není dobré. Pak se bojíte samoty, být sám se sebou s prázdným prostorem v sobě, který není naplněný, tak se přizpůsobíte a přijdete o kus sebe a držíte se při zemi, protože se bojíte vidět tu krasu a svobodu, proto obohacujete svůj život zbytečnými věcmi, které byste podle ostatních měli mít. Plníte svůj byt, ale ne svoji duši. Lidem chybí svoboda v nich samotných."
"Jak se to dá podle vás změnit?"
"Nesmíte se bát létat."