"Proč?"
"Začíná zřejmě rozhlas. Sice to možná bude zase jen o výkupu kožek, ale nikdy nevíš."
"Ale mami, to vyřvávají sousedky. To je tady celý den, protože se nemůžou scházet na kafe, tak stojí u plotu a křičí na sebe z bezpečné vzdálenosti."
"A ty se u toho zvládáš učit?"
"Záleží na tom, kolik sousedek se sejde. Pokud jsou dvě, jde to. Ale pokud jsou tři, vždycky skončí jedna o trochu dál a musí se zvýšit hlasitost."
"No, kdyby tě tak paní Kabourková slyšela! Já vědět, že o mně sousedovo děti takhle mluví, tak se neznám."
"Však mě je jedno, jestli mě slyší nebo ne. Včera jsem ji viděla, jak prostrkuje hrábě skrz plot a snaží se rukojetí píchnout Flokyho do hlavy. Být to náš pes, tak se já taky neznám, hele. Ukaž, já ti ten cukr otevřu."
"Děkuju. A řekla jsi o tom panu Titlovi? Nebo jsi jen koukala, jak mu týrají psa?"
"No jasný, Mrázkojc drzá holka půjde vyhubovat šedesátiletý ženský, co si jen klidně pohrabuje zahradu. To by si o nás teprve něco povídali po vsi!"
"Tak jsi jí mohla vyfotit, ne? Dát to na ty fejsbuky."
"Nevím, co by Facebook s tímhle udělal. Hele, nepálí se ti to?"
"Sakra! Přines utěrku, rychle. Auvajs!"
"Řekneš přines utěrku a pak ten pekáč vezmeš bez tý utěrky. Tady, pustila jsem ti studenou vodu. Já to vyndám sama, jo? Co to vlastně je?"
"Bábovka. Píchni do ní ještě špejlí, ať vidíme, jestli je hotová."
"No, jestli hotová není teď, tak nikdy ani nebude, protože už po okraji skoro chytla plamenem. To už dopékat stejně nebudeme."
"Zdá se ti, že se dá jíst? Nebo je už moc spálená?"
"Myslím, že to ještě půjde. Co že pečeš takhle vprostřed týdne? Obvykle se tolik rámusu v kuchyni děje jen o víkendu."
"Nejde televize."
"Aha, a o mně pořád říkáte, že jsem závislá na technologii. Když nemůžeš koukat na hokej, tak nevíš, co se životem, co?"
"Ty jsi vážně Mrázkojc drzá holka, žejo? Jdi se raději zase zašít do tý svý temný nory. Já si to tu uklidím sama."
