 |
| Ilustrace: Lenka Hájková |
Začátek, prostředek a konec jsou tři klíčové body, které se nedějí jen v životě, kde se člověk narodí, žije a pak umře. Jsou také v literatuře.
Každé dílo, co napíšeme, by mělo mít svou strukturu a harmonii. Struktura je právě ten začátek, prostředek a konec. A harmonie je, jak na sebe ta právě navazuje.
To, že příběhy mají být pro ostatní poutavé, už víme. Ale když napíšete poutavě třicetistránkový začátek, jak se někam jede nebo jaké bylo počasí... a prostředek s koncem pak shrnete ve čtyřech větách, tak tím čtenáře akorát připoutáte, než aby se bavil. Proto je v struktuře harmonie velmi důležitá a její pravidla by se v rámci možností měla dodržovat.
Možná si říkáte, že pravidla jsou tady přece od toho, aby se porušovala. To máte asi pravdu, ale v literatuře si může dovolit být rebelem pouze člověk, který ta pravidla opravdu zná. Pokud budete porušovat pravidla, bez toho, aniž byste je znali, tak vlastně ani nevíte, co děláte. Jen se v tom tak bezmocně plácáte a ve výsledku to jde opravdu poznat.
Hemingway říká, že když vdechnete do příběhu duši, tak máte vyhráno. Na začátku budete mít trochu mlhu, ale na konci byste měli mít jasno. Prostě musíte vědět, o čem píšete.
Cvičení je pro spisovatele – stejně jako pro pianistu – podstatou všeho. I když literární fušér může výjimečně napsat dobrou povídku, skutečný spisovatel potřebuje – stejně jako pianista – dokonale zvládnutou techniku.
(John Gardner, The Art of Fiction)
Hemingway říká, že když vdechnete do příběhu duši, tak máte vyhráno. Na začátku budete mít trochu mlhu, ale na konci byste měli mít jasno. Prostě musíte vědět, o čem píšete.
 |
| John Gardner |
(John Gardner, The Art of Fiction)
