A právě v Praze se hrálo finále světového poháru v beach volejbale. Plné tribuny a přímý přenos do ČT i na Eurosport, stejně jako na velkoplošnou obrazovku za kurtem, dokazovaly sledovanost tohoto sportu. Na hřišti hráčka ve žlutých plavkách vydýchávala předchozí bod předkloněná u sítě.
Kamera zabírala její zadek. A na světlých plavkách se v záběru objevila i rudá skvrna krve, kterou viděl jak celý stadion, tak všichni, kdo sledovali nebo budou sledovat zápas v televizi.
Hráčka otočila hlavu k obrazovce a pak i ona viděla to, na co koukal celý volejbalový svět.
Úkol:
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé, trapné - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...), u trapného se musíme stydět s hrdinou....
PS. Ve výsledku mi na mém příběhu přijde nejvíc trapné to, že to lidem připadá trapné.