Když jaro rozpije se v širý svět,
a na jabloni se rozpukne první květ,tak snad i chudý básník bude smět,
ty staré rýmovačky pět,
by na lásce k sličné děvě mohl lpět.Když léto rozlije se v celou zem,
přesto, není ve mně – není v něm,
léto spěchá, má omezenou vládu jen
a každý ví, že ten nejkrásnější sen,
o věčné lásce je přelud, pouhý vjem.
Ze sbírky Básně z vlaků a kaváren
