„No, jistě že jo! Pěkně si mě tím překvapila.“ Babička se uchechtla a na vrásčité tváři se jí rozzářil úsměv.
„To koukáš co? Že babička vylezla v 80 letech na vrchol sopky Vesuv a ještě ti stihla poslat pozdrav.“ Dál se chechtala a jako nadšená turistka mi vyprávěla o dalších zážitcích z Itálie, včetně její první cesty letadlem. Mezitím mi donesla čaj a samozřejmě sušenky.
„Nina mi zařídila místo u okýnka. Teda nejdřív jsem se trochu bála, ale to si měla vidět, jak bylo všechno dole mrňavý!“ řechtala se babička. „ A kdybys viděla ty chlapy tam, povídám ti, vůbec to nebylo špatný. Jen na můj vkus jsou docela malí, a moc vážní.“
„Stejně by sis s nimi asi moc nepopovídala babi.“
„Na mluvení mi stačí tvůj děda. Fakt je, že s urnou si ale taky moc nepopovídáš,“ utrousila babička.
„Stejně bys ho mohla dát někam jinam babi, ve skříni mu svíčku nezapálím.“
„To po mě chceš příliš, jinde by mi lezl na nervy,“ zařechtala se.
„Lucko, když už si tady, nezeptala by ses toho svého hocha, jestli by mi neopravil vánoční světýlka? Vždyť mi na tom stromku nebude nic svítit.“ Podívala jsem se směrem k chatrné borovicové větvi usazené ve stojánku.
„Kde si ji vzala letos?“ zeptala jsem se.
„Štípla jsem jí sousedce, z tý borovice jak mi stíní terasu.“ Babička každý rok někde odcizila náhodnou větev, a každý rok pak byl někdo z rodiny donucen, aby z větve udělal strom. Letos musela moje sestřenice vzít vrtačku a přidrátovat k velké větvi malé větve, aby se na to dalo koukat. Pěkně si u toho zanadávala. Vše pak doplnily světýlka padesát let staré, a možná i silně hořlavé. Babičku neodradilo, ani když začala svítit samotná zásuvka. Koupit nové nepřipadalo v úvahu, vždyť jsou přeci památeční. Nelibě jsem jí odpověděla, že se ho zeptám.
„Stejně je to pěkná větev viď? Až se ozdobí, nikdo nic nepozná,“ a babička si dál vítězoslavně prohlížela ukradenou kořist a srkala u toho čaj.
„A nebude sousedce vadit, že si jí ořezala strom?“ zeptala jsem se a představovala si, jak v noci přelézá plot s žebříkem v jedné ruce, s pilou ve druhé a nenápadně hyzdí sousedčinu borovici. „Ať si klidně stěžuje, bába stará, stejně mi krade na zahradě, to má za to,“ řekla babička se vší vážností. Babička už je se svou sousedkou na nože dobrých padesát let. Na druhou stranu si říkám, že pořád lepší větev od sousedky, než ze hřbitova. To už tady taky bylo.
