 |
| John Gardner: Art of Fiction |
Autor nám umožňuje „vidět“ prostředí, postavy a události prostřednictvím obrazů, které působí na naše smysly – nejen vizuální – takže ve výsledku se čtenář pohybuje mezi postavami, ochutnává gaspacho a voní k hyacintům.
1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá
2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“
3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad:
Ve špatné beletrii je tento sen přerušován nějakou chybou nebo vědomou lstí ze strany umělce (například dramatik přerušuje děj, vybíhá na scénu, jakoby nás probudí ze snu a nutí nás přemýšlet nikoliv o postavách, ale o spisovateli či díle).
1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá
2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“
3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad:
Otáčejíce se, všimla si dvou hadů bojujících mezi kameny.
X
Otočila se. Mezi kameny spolu bojovali dva hadi.
XX Dva hadi spolu bojovali…. Dva hadi se svíjeli a útočili jeden na druhého (konkrétním to lze vylepšit)
4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ
4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ
„Básník, který skutečně zdůrazňuje konflikt a opatrně zkoumá řetěz událostí, si nemůže být jistý, jak příběh skončí, dokud se tam nedostane“.
5) NEOHRABANÉ PSANÍ / odvádí čtenáře od obrazu
 |
| John Gardner (1933-1982) |
(Čtenář začne přemýšlet, co tím autor myslí, a „sen“ je pryč; chyby a boty snižují autorovu autoritu.)
Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky)
Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky)
Problémy s dikcí – příklad: Její tváře vykazovaly zdravou, přirozenou červenou barvu – vznosný styl není pro každého a ne každý ho umí (je to pak směšná imitace)
Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
„Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
Přeskakování do „ich formy“
To by se vám x nám líbilo
Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
Nešikovné vkládání detailů
Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“
6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky);
Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
„Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
Přeskakování do „ich formy“
To by se vám x nám líbilo
Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
Nešikovné vkládání detailů
Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“
6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky);
„Jakmile je dramatem potvrzeno, že postava je hodna našich sympatií a lásky, vypravěč příběhu má veškeré právo přesně zaostřit na neštěstí této postavy pomocí silné a vhodné rétoriky. Výsledkem je silný sentiment, a ne sentimentalita. Ale pokud se vypravěč snaží nás přinutit, abychom propukli v pláč nad neštěstím postavy, kterou stěží známe, výsledkem je nežádoucí sentimentalita “
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
