Moje matka se na mě dívá s rukama založenýma v bok a propaluje mě pohledem. Stojíme před malým kovovým kotcem v psím útulku, a já snad už po milionté škemrám, aby mi koupila jedno ze štěňat co mají k adopci-malého zrzavého křížence špice. Je moc roztomilý, a se svojí rezavou srstí vypadá jako liška.
,,Ale tak se na něj podívej mami!” nedám se odbýt. ,,Koukni jak je roztomilý!”
,,Ach mami prosím, prosím, udělám cokoli!” škemrám dál a nasazuji srdceryvný, plačtivý tón.
Máma se hluboce nadechla, a pak se zvláštním leskem v očích prohlásila: ,,Odpověď zní ne, Lucy. Přestaň už prosit, je to marné.”
,,Ty jsi strašná!” křičím v slzách. ,,Nesnáším tě! Proč mi nechceš dovolit psa?”
S těmi slovy se otočím a utíkám pryč. Za sebou slyším mámin hlas: ,,Lucy? Lucy, vrať se!” Já ji ale ignoruji a běžím dál...
O týden později…
,,Všechno nejlepší k narozeninám, Lucy! Tady máš dárek!”
,,Ech, díky mami.” Přebírám si narozeninový balík v podobě velkého proutěného koše přikrytého plachtou, a ovázaného rudou mašlí, a snažím se tvářit aspoň trošku vesele. Doufám že to bude stačit na to, abych zakryla svou skutečnou náladu. Tak co to bude tentokrát? Pomyslím si rozmrzele.
,,Ty jsi strašná!” křičím v slzách. ,,Nesnáším tě! Proč mi nechceš dovolit psa?”
S těmi slovy se otočím a utíkám pryč. Za sebou slyším mámin hlas: ,,Lucy? Lucy, vrať se!” Já ji ale ignoruji a běžím dál...
O týden později…
,,Všechno nejlepší k narozeninám, Lucy! Tady máš dárek!”
,,Ech, díky mami.” Přebírám si narozeninový balík v podobě velkého proutěného koše přikrytého plachtou, a ovázaného rudou mašlí, a snažím se tvářit aspoň trošku vesele. Doufám že to bude stačit na to, abych zakryla svou skutečnou náladu. Tak co to bude tentokrát? Pomyslím si rozmrzele.
Ke třináctinám jsem dostala novou kytaru, ke čtrnáctinám dalekohled na pozorování hvězd, ale co mi koupili k patnáctinám? Opravdu netuším. Ale upřímně, je mi to fuk. To, o co jsem nejvíc stála už stejně nedostanu. Ten zrzavý pejsek z útulku už bude určitě dávno pryč. Štěňata jdou na dračku.
,,No tak, Lucy,” povykuje mamka vesele, ,,už si ho konečně rozbal!”
Roztřesenými prsty tedy odhrnuji plachtu, a zůstávám civět na vnitřek košíku: ,,Vždyť to je…Božínku, je to…je to opravdu?...Božínku…”
,,Překvapení!” vykřiknou naráz všichni kolem mě. Na dně košíku leželo malé štěně! Bylo to přesně to štěně které jsem před týdnem chtěla! Zdá se mi to snad? Vtom malý pejsek vypláznul svůj miniaturní růžový jazýček, a olíznul mi špičku nosu. Tím mě ujistil že to, co se kolem mě děje, je skutečné. ,,Ach mami, díky.” Šeptám dojatě a cítím, jak mi do očí stoupají slzy štěstí. ,,To, to jsem vážně nečekala. Já…to je ten nejlepší dárek k narozeninám jaký jsem kdy dostala. Opravdu. Díky, díky moc.” Dívám se do maminčina rozzářeného obličeje a pak tisknu tvář do hebkého zrzavého kožíšku mého nového štěňátka. Tak tohle jsou ty nejlepší narozeniny, jaké jsem kdy zažila!
