Žil byl jeden spajdr drobný
označením pavouk vodní.
Zalezl si do bazénu,
to byl nápad, vždyť lez´ v lednu.
Navíc hnízdil v domě tvora,
co má z těchto zvířat fóba.
Pavouk zmrzlý nebyl, ejhle
lezl rád a dělal kejkle.
Náhle přišel otužilec,
jal se plavat směr náš borec.
„Co tu děláš vodouchu,
kde je síťka na mouchu?"
Natahuje se náš tvor
síťku našel, bude boj.
Dokončeno, pavouk lapen,
tvor ho nese, šup, překvapen
pavouček náš jest dnes lehce,
opět cítí vodu hebce.
Eviduje bažinku,
v jezírku je, božínku.
Co to vidí, koji kapra
a je v háji, on ho spapá.
Poučení: Není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
