Chci ji políbit. Měl bych ji políbit…
Svědomí mi promlouvá do duše samo a já ho nemůžu ovládat. Naklopila jsem do sebe tolik panáků, že téměř nedokážu chodit rovně. Kymácím se ze strany na stranu a v duchu se proklínám. Je mi špatně, ale co jsem měla dělat? Když jsem ji tu uviděla, musela jsem si dodat odvahu a trochu otupit smysly.
No, tak jí to řekni, ty zbabělče. Řekni jí, že jsi do ní zamilovaný už od sedmé třídy. Vyznej jí lásku, ty hlupáku.
Chytnu se za hlavu. To nemůžu. Ne, když vypadám takhle. Pochopila by snad, kdybych jí řekla, že moje pravé já je někdo úplně jiný? Ale kdyby zjistila, co jsem zač, určitě by se se mnou přestala bavit. To nemůžu dopustit.
Fajn. Tak nic nedělej, říká mi svědomí. Ale měl bys tomu dát šanci.
Polknu. A co bych jí vůbec měla říct? Víš, jsem sice miss třídy, ale prosím, dovol mi být tvým přítelem. Začnu kvůli tobě posilovat, abych tě mohl nést v náručí, a jednou si tě pak přenést přes práh. V duchu si to představím. Jak bych ji chytla – tedy chytl – za ruku a přitáhl k sobě. Jak by mi v mém vysněném světě mezi objetími zašeptala: „Jsi pro mě ten nejlepší.“
Natáhnu se pro flašku a doliju si kelímek. Vůbec bych takhle neměla přemýšlet.
Ty jsi fakt nepoučitelnej tragéd, kámo, řekne mi svědomí, než mě poslední lok alkoholu pošle k zemi, a já mám konečně klid od dotěrných myšlenek.
Zuzana Smolová
Zadání:
Napište krátký text z pohledu člověka, který je někdy ženou a jindy mužem, prostě ve svých promluvách střídá mužský a ženský rod, protože z nejrůznějších důvodů nevnímá pohlavní rozdělení (anděl, reinkarnace, transgender...)
Svědomí mi promlouvá do duše samo a já ho nemůžu ovládat. Naklopila jsem do sebe tolik panáků, že téměř nedokážu chodit rovně. Kymácím se ze strany na stranu a v duchu se proklínám. Je mi špatně, ale co jsem měla dělat? Když jsem ji tu uviděla, musela jsem si dodat odvahu a trochu otupit smysly.
No, tak jí to řekni, ty zbabělče. Řekni jí, že jsi do ní zamilovaný už od sedmé třídy. Vyznej jí lásku, ty hlupáku.
Chytnu se za hlavu. To nemůžu. Ne, když vypadám takhle. Pochopila by snad, kdybych jí řekla, že moje pravé já je někdo úplně jiný? Ale kdyby zjistila, co jsem zač, určitě by se se mnou přestala bavit. To nemůžu dopustit.
Fajn. Tak nic nedělej, říká mi svědomí. Ale měl bys tomu dát šanci.
Polknu. A co bych jí vůbec měla říct? Víš, jsem sice miss třídy, ale prosím, dovol mi být tvým přítelem. Začnu kvůli tobě posilovat, abych tě mohl nést v náručí, a jednou si tě pak přenést přes práh. V duchu si to představím. Jak bych ji chytla – tedy chytl – za ruku a přitáhl k sobě. Jak by mi v mém vysněném světě mezi objetími zašeptala: „Jsi pro mě ten nejlepší.“
Natáhnu se pro flašku a doliju si kelímek. Vůbec bych takhle neměla přemýšlet.
Ty jsi fakt nepoučitelnej tragéd, kámo, řekne mi svědomí, než mě poslední lok alkoholu pošle k zemi, a já mám konečně klid od dotěrných myšlenek.
Zuzana Smolová
Zadání:
Napište krátký text z pohledu člověka, který je někdy ženou a jindy mužem, prostě ve svých promluvách střídá mužský a ženský rod, protože z nejrůznějších důvodů nevnímá pohlavní rozdělení (anděl, reinkarnace, transgender...)
