Konec cesty za svobodou - napsala Eva Hrušková

Namačkáni vedle sebe sedíme pod plachtou už tolik hodin. Nevidíme ubíhající krajinu, ztrácíme pojem o čase. Vedle mě se v čím dál kratších intervalech ozývá: "Už tam budem?"
Postupně přestáváme odpovídat.
Najednou auto zastaví. Sedíme a čekáme s otazníky v očích. Po chvíli se muži odváží odkrýt plachtu vozíku a vystupují. Za nimi jdou všichni ostatní.
Koukáme udiveně kolem sebe a vidíme, že ještě nejsme v cíli. To jen řidič byl už příliš unavený.
Hluk z dálnice proříznou sirény. Přijíždí policejní auta, přijíždí pro nás. 

Němě se oddáváme našemu osudu i děti se přestávají ptát: "Už tam budem?" I ony cítí, že to je konec naší cesty za svobodou.







Původní text před kurzem: