Dítě skotačící v louce rozkvetlých květin, zalitých naší láskou.
Barbora MackováKřik lidských hlasů uprostřed léta.
Barbora Macková
Petra ještě nikdy nedala gól.
Když se tak poprvé stalo při posledním zápase sezóny, celý tým se k ní seběhl a radoval se jako nikdy. Jejími žilami proudil čirý adrenalin. Po zbytek tohoto souboje o třetí místo v tabulce byla Petra k nedohnání, rychlejší než vítr! A i když její tým zápas prohrál, z kabin se ozýval veselý smích. Petřino osobní vítězství jí nikdo vzít nemohl.
Štěpánka Mrázková
Cesta
Uháněli jsme. Seděli jsme na zadním sedadle a tetelili se blahem. Okýnko stažené, vítr profukující autem a německá dálnice s neomezenou rychlostí. Němka za volantem, které vůbec nevadilo, že jí nerozumíme ani slovo, cosi vesele brebentila a potom nám nabídla ztvrdlé bonbony z přihrádky. Adrenalin ze stopování nahradil pocit bezmezného štěstí. S Kubem jsme se oba culili jako měsíček na hnoji a sem tam na sebe mrkly. Klaplo to. Dneska dorazíme do Rostocku.
Anežka Nováková
Ježíšek
„Mami, podívej! Taková hromada dárků… To je všechno pro mě?“
„No samozřejmě, tak běž a rozbaluj.“
„Jé, nejnovější akční figurka spidermana. A auto na ovládání a spoustu her na konzoli. To jsem si vždycky přál. Děkuju, Ježíšku!“
Lenka Hájková
V parku
Už za časného rána se okolím dětského hřiště nesl hlasitý smích. Děti pobíhaly sem a tam, hrály na schovávanou, jezdily na koloběžkách nebo stavěly hrady z písku. Bylo teprve půl osmé, když se okna panelového domu otevřela dokořán, aby vpustila do vydýchaného bytu trochu čerstvého vzduchu po teplé letní noci. Boženka se vyklonila přes plastový rám, aby si mohla rozžehnout první cigaretu. S prvním potahem vpustila do plic trochu štiplavého dýmu a zaposlouchala se do zvuků dětského skotačení.
Elliot Jačků
