„Brouku, jsi dokonalej. Už dlouho tě chci, jak to udělat?“ honí se hlavou Arestě, když pobíhá kolem plotu.
„Grrr, podhrabu se, mám silný packy. Představ si, že páníček neudělal betonový základy.“„Jsi skvělej, nemůžu se tě dočkat. Že tě to nenapadlo dřív.“
„Grrr, dělám, co můžu,“ hypnotizoval božskou jezevčici setr Dolfy.
„Pojď, pojď, než přijdou. To by byl konec. Jsi bezkonkurenční. Co, nejde to?“
„Sloupek, seknul jsem se o sloupek.“
„Nevadí, trefíš se mezi oplocení? Dýl už to nevydržím,“ krouží kolem plotu mlsně Aresta.
„Zkusím to, nikdy jsem to nedělal. Ty jsi tak nedočkavá, grrr.“
„Brouku, zadníma už se držím plotu, dělej, nerozmejšlej se, stačí ho vyndat.“
„Grrr, jo, grrr, neskutečně voníš, když háráš.“
„Teď, už, teď, ještě nám k tomu zapadá slunce, to je romantika.“
„Grrr, co? Studí to,“ zmateně kňourá Dolfy.
„Ještě zavrč, to mně dostává,“ štěká Aresta.
„Co to je? Oni na nás lijou vodu. Proč to dělaj´?!“ zakňučí Dolfy.
„Brrr, zima. Chtěli nás odpojit. Jsi kabrňák, nedal ses. Kolik myslíš, že bude štěňat?“
