10. května 2021

Santiago - napsala Zuzana Smolová

Santiago netrpěl často sentimentálními chvilkami, ale dnes mu jeho mozek udělal radost a pod víčky mu přehrával jednu z jeho nejoblíbenějších vzpomínek na jeho babičku.
Jednoho dne to byla ona, kdo ho vyzvedával jako malého ze školy. Ptala se ho, jak si vedl a on se jí pochlubil, že tentokrát žádného svého spolužáka nezbil v záchvatu vzteku, které často míval. 
Babička ho pochválila a navíc mu slíbila, že až budou doma, udělají si k obědu palačinky.
Santiago ale nikdy nedostal do vínku zrovna kvalitní kuchařské sklony, a tak se mu nejen nedařilo těsto, které mu pak pomáhala napravovat babička, ale nedokázal je ani překlopit, natož včas aby se nespálily. Začaly ho brnět konečky prstů a jeho dětské pěstičky se zatnuly, jak nejsilněji mohly. Záchvat agrese, kdy vezme těsto i pánev a s oběma věcmi hodí o zem, se blížil.
„Santiago,“ uslyšel babiččin klidný hlas, který ho přivedl zpět do reality, „kdo je můj hodný chlapec?“
Nadechl se a odpověděl: „Já.“
„Správně. Podívej, tahle se ti povedla skvěle,“ řekla mu a obrátila palačinku, která se právě smažila na jeho pánvi. Měla pravdu, byla dokonalá.
Babička se na něj usmála a Santiagovy koutky úst se zvedly do šťastného úsměvu stejně jako teď, když si tuhle situaci vybavil.


Úkol: 
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé, trapné - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...), u trapného se musíme stydět s hrdinou....