Dokázal to, a když už mu přece jen povolovala morálka, a především pak povolené svaly, sedl si a ulevil si tím, že si před břicho nedbale položil batoh. Proti němu pak tlačil z druhé strany ten svůj.
Jakmile kolem prošla mladá dívka, vystřelil se z lehátka a tasil své nejmocnější zbraně – umělý chrup, zaječí pacičku a kolem krku omotané kočičí zlato. Byl pro sebe neodolatelný.
Z vody se právě vynořila blondýnka na dlouhých nohách, rukama si stáhla z vlasů vodu a šla ke svému lehátku. Pupíček vykročil proti jejímu směru, aby se mu v odrazu slunce co nejvíce leskly jeho umělé zuby.
Dívka byla ohromena. Především pak jeho odvahou: „Nezajdeme si bytelně hodit ploutví?“
Chudinka neznalá archaismu jen zírala, jak se proti ní lesknou nejen vyndavací zuby, ale i upocené tělo se svaly čelící té samé gravitaci, která čeká jí. Ale až za třicet let. Byl tedy hodně napřed a vlastně i hodně pozadu.
„Nezlobte se, ale jsem tady s kamarádkou.“
„No tak paráda. Můžeme dát třeba zmrzku i s kámoškou. Je taky taková kočka jako Vy?“
Trpce se usmála, aby pochopil, že ten magnet, který se snažil právě použít, byl opačné polarity. Jakmile se ale otočila k němu zády, polarizace se změnila a pupíček vyplul stejným směrem. Chtěl přidat do kroku, aby mu „neuplavala“. Kluzký povrch ale zapříčinil, že pravá noha už nestřídala levou, ale trochu si couvla a vrátila ho nejen o krok zpět ale hlavně zpátky na zem. Pupíček se trochu udeřil do hlavy, ale přežil. Otřesen oběma zážitky navlékl na sebe tričko, povolil do něj zpátky svůj pupíček a vykročil za bránu koupaliště, neb věděl, že po tomhle faux paux mu už vůbec pšenka nepokvete.
Nevzdal to ale a pokračoval ve své krasojízdě. Tentokrát směrem k parku, kde chtěl tasit své další trumfy. Tlustou knížku, kterou nikdy nečetl. Koupil si ji jen proto, že se někde dočetl, že na to teď holky letí…
