Cesta ven
Yassemin Mamyrova
Já se na ni podíval a nevěděl jsem, co říct. Souhlasit znamená přiznat svou vinu. Popřít všechno by znělo jako výmluva. Nevěděl jsem, co mám dělat. Stejně mi nebude věřit. Rozhodl jsem se, že prostě odejdu. Myslím, že v tuhle chvíli to byl nejlepší řešení.
Úkol:
Vyzkoušejte si napsat příběhy z různých úhlů pohledu.
Byl začátek března, v noci bylo velmi chladno. Když parta kamarádů opouštěla nádraží s kufry, začali se smát. Smáli se zoufalství této situace. Je dobře, že oni na sobě měli teplé oblečení. Tato událost je naučila jednu důležitou lekci v životě - vždy existuje cesta ven. V jejich situaci bylo řešením to, že prostě museli přijmout to, co se dělo. Což oni i udělali.(er-forma)
Kdysi jsi pro mě znamenal celý svět a byl jsi můj Spasitel. Teď se na tebe nemůžu dívat bez lítosti v očích. To, co děláš, mi láme srdce. Jako bys bloudil v bludišti, ze kterého nemůžeš najít cestu ven. Ztratil ses, ale nechci tě hledat.
(du-forma)
„Pohlídej ji“
Byl začátek března, v noci bylo velmi chladno. Když parta kamarádů opouštěla nádraží s kufry, začali se smát. Smáli se zoufalství této situace. Je dobře, že oni na sobě měli teplé oblečení. Tato událost je naučila jednu důležitou lekci v životě - vždy existuje cesta ven. V jejich situaci bylo řešením to, že prostě museli přijmout to, co se dělo. Což oni i udělali.Kdysi jsi pro mě znamenal celý svět a byl jsi můj Spasitel. Teď se na tebe nemůžu dívat bez lítosti v očích. To, co děláš, mi láme srdce. Jako bys bloudil v bludišti, ze kterého nemůžeš najít cestu ven. Ztratil ses, ale nechci tě hledat.
(du-forma)
„Pohlídej ji“Anastasiia Burakova
Nevím, co mám dělat. Co se to vůbec děje? Proč mlčí, proč se na mě takhle dívá, ani nemrká? Zdá se, že nějak podivně spí, ale před chvílí hovořil, že ani ležet nechce. Maminka mi neříkala, že se mohou stávat podobné věci. Nevím dokonce, jak dlouho bude v praci. Dobře, nejsem malá holčička, je mi už šest a já to zvládnu sama. Doufám, že dědeček se brzy vzbudí a zase si budeme hrát.
(ich-forma)
Malá šestiletá Aneta stála v pokoji a klidně se dívala, nechápala však, co se dělo. Má někomu zavolat? Má s tím něco udělat? Neví, a proto pokračuje čekat na maminku. Příště se zeptá o takových věcech. „Ještě spí,“ myslela si holčička. Měl otevřené oči a byl bledý, ale Aneta stále naivně doufala, že se dědeček brzy vzbudí a zase si budou hrát.
(er-forma)
Slyšíš? Já taky ne. Nevím, proč je šestiletá holčička tak klidná a nebrečí. Můžeš si představit, že by někdo tak malý nebyl ani trošku vylekaný v takové situaci? Dědeček leží už půlhodiny a nemluví, ale Aneta nehnula ani brvou. Co to říkaš? Ach, takhle… Jo, to dává smysl. Já si taky myslím, že ještě neví, co je smrt.
(du-forma)
