Na křižovatce vidím na horizontu běžící postavy. To nestihneš, napadá mě, nejsi Zátopek. Něco mě nutí pokračovat v cestě. Možná bude mít vlak zpoždění. Za druhou křižovatkou už vidím prázdné nádraží. Tak žádné zpoždění. Další vlak jede skoro za půl hodiny.
Ozve se chrčení nádražního hlásiče. Asi vlak od Prahy, napadá mě. Pozor, ke druhému nástupišti přijíždí vlak, který dále pokračuje směr Praha Masarykovo nádraží. Ale další vlak má jet skoro za půl hodiny, rozhlédnu se po liduprázdném prostoru. V té zvláštní atmosféře nastupuji do skoro neobsazeného vlaku a usedám k oknu s výhledem na řeku.
Po čase se objeví průvodčí. "Fuj, to jsem se vás lekl," vtipkuje, zatímco mi kontroluje lítačku. Je to zvláštní, ale tímhle vlakem skoro nikdo nejede. Přemýšlím, jestli se ho mám zeptat. Na co vlastně? A chci slyšet nějaké vysvětlení?
A tak v té zvláštní atmosféře, mimo běžný jízdní řád, dojedu až na konec.
