29. června 2021

Pes v obýváku - napsala Monika Vyhlídková

Otevřu oko a nenápadně zkoumám, jestli jsem doma pořád sám. Všude ticho, tak asi jo. Ach jo, co budu dělat, než se moje domácí vrátí domů? Rozhlédnu se po chodbě, kde mě nechávají, když jdou pryč. Moc tu toho není. Mohl bych zkusit převrhnout misku s vodou. Jenže to bych pak měl žízeň. Nebo rozkousat deku. Nuda.
Týjo, vypadá to, že blbě zavřeli dveře do obýváku. Je tam škvíra, když se budu chvíli snažit, tak to dám. Paráda, už jsem tam. Tak co tu máme? Klasika, sedačka, stůl, nějaké židle a jiné lidské krámy. Stůl a židle jsou dřevo, zkusím si hrát na bobra, a když to nepůjde, tak na toho brouka, co žere smrky. Dřevěná drť se utěšeně kupí. Občas vedle udělám otisk svých zubů. V nějakém přírodopisném filmu bylo, že si tak medvědi vyznačují teritorium.
Ztratil jsem pojem o čase. Zvuky na schodech. Vrací se. Honem, kde nechal tesař díru. "Prdelko, ťuťuťu, už jsem doma, ty určitě ještě spíš. Který blbec nechal otevřeno?!"