Gabriela, dcera hraběte Kinského, byla od mala vedena k lásce k dostihovému sportu. Na koni seděla dříve, nežli uměla chodit. Hrabě Kinský se nedočkal syna, jen šesti dcer. Všechny dívky byly vychovány trochu jako chlapci. Byly kurážné a otevřené. Uměly hrát tenis a jezdit na koni jako muž. Nebály se v sedle poměřit síly i se zkušenými jezdci. Především Gabriela. S otcem často objížděla dostihové závody v Anglii a zde se také roku 1902 seznámila s Erichem, svým budoucím manželem.
„Smím vás vyrušit, drahá?“
Erich vstoupí do salónu a usadí se v modrém křesle naproti ní. Gabriela přivítá muže úsměvem. Stále stejný, jako když ho před lety poprvé uviděla na dostizích v Newmarketu. Jeho vysoká postava nešla mezi přítomnými elegány přehlédnout! Jen to bříško se mu začíná kulatit, pomyslela si. Co se stal předsedou správní rady v Laurince, vypadá poněkud blahobytně, drahoušek. Jeho nový hřebec, dar od tchána, by ve stáji zahálel, kdyby ho nejezdil štolba. Jak snadno vyměnil koně za automobily!
„Jak se dnes máte, Erichu? Správní rada se protáhla? Chyběl jste nám u večeře. Váš přítel Saša se na vás velmi těšil.“ Gabriela nemá příliš pochopení pro ty hlučné a zapáchající stroje. Většinou jí způsobují migrény. Ale Sašu Kolowrata, rodinného přítele a úspěšného automobilového závodníka v barvách značky Laurin a Klement, na zámku Loučeň vždy ráda přivítá.
„Ano, omlouvám se. I já se těšil a chtěl jsem mu osobně pogratulovat k vítězství v závodu v Semmeringu. Byl to ohromný úspěch a inspirovalo mne to k jistým krokům ve firmě. Jenže členové správní rady jsou zabedněná banda! Nemají porozumění pro pokrok! Mé návrhy ani pořádně nepročetli a vzali si měsíc na rozmyšlenou! Vůbec nechápu, jak továrna mohla přejít z výroby motocyklů na automobily tak svižně, když správní radě vše trvá věčnost! Nežli něco rozhodnou a odsouhlasí, uteče drahně času! A konkurence na každé naše zaváhání ihned reaguje. Jak říkám, tupci a zpátečníci!“
Gabriela pozoruje rozzlobeného manžela. Dobře ví, že když se Erich pro nějakou novou věc zapálí, zcela jí propadne. Dalo by říci, že jedná jako posedlý. Usměje se při pomyšlení, kde všude se Erichova posedlost projevuje. V určitých situacích Gabriele vůbec není proti mysli… Naopak! Skryje potutelný úsměv za synovu košilku.
„Čímpak vás dnes tak dopálili, manželi?“
„Nesouhlasí s velkou cenou!“
„Měla jsem za to, že filozofie firmy vede spíše ke snižování cen vozů…“ podiví se Gabriela.
„S Velkou trofejní cenou, drahá! S cenou pro vítěze automobilových závodů!“ Erich se zasní. „Víte, představuji si, že založím vlastní vytrvalostní závod cestovních vozů. Něco takového jako loni uspořádal pruský princ v Německu!“
„Ale Erichu, tyhle závody, to je nebezpečné bláznovství! Vždyť noviny psali, že po nehodě zemřel spolujezdec. To chcete mít na svědomí něco takového? To budete štvát vozy přes hory, doly a vítězi pak pověsíte na krk vavřínový věnec? Jako dostihovému koni?“ „Dostihy!“ odfrkne si Erich a dostává se do varu. „Vždyť kolikrát na dostihové dráze umírají koně i lidé! Automobily jsou v tomto bezpečnější. Máme přece vynikající firemní jezdce.“
„Pravda, Saša Kolowrat v současné době nemá přemožitele, ale i tak se o našeho přítele pokaždé bojím, když usedne za volant!“
„Ale drahoušku, měla byste mu více věřit. I mně, když říkám, že závody jsou především společenská událost!“
„Kam přijedou důležití lidé…“ dodá Gabriela a pokyvuje hlavou. Pochopila, že Erichův soutěživý duch, vyžívající se dosud v pořádání závodů dostihových a motocyklových, zatoužil také po vlastních závodech automobilových. Když si odmyslí ten hluk a zápach, jsou závody automobilů vlastně velmi podobné dostihům. Takže bude nutné opatřit nový klobouk… A boty… A Gabriela už se vidí, jak v nové róbě vítá na startu manželky urozených hostů. Odloží šití na stůl a zadívá se na manžela.
Erichovi zasvítí oči, když postřehne, že Gabrielu jeho nápad zaujal. „Přesně tak, drahoušku! Důležití lidé! Uzavřeme nové kontrakty! Zvýšíme export! To jsem se snažil těm zabedněncům ve firmě vysvětlit! Například Opel získal díky vítězství zakázku pro německý císařský dvůr! Ale já si myslím, že nestačí vozy do závodů posílat, je třeba uspořádat závod vlastní! Prezentovat se! Ukázat se před konkurencí!“
„Jak vás znám, drahý, máte už svou představu, že?“
„Pozveme nejlepší evropské závodníky a významné hosty a vítěz získá třeba, co já vím, třeba nějakou ozdobnou mísu!“
„Ale Erichu, mísa je dobrá pro dámy holdující tenisu.“ potřese hlavou Gabriela a znovu se chopí hedvábné košilky. Zbývá už jen pár stehů…
„Tak tedy obrovský zlatý pohár!“ vykřikne Erich a vyskočí z křesla.
„To by bylo velkolepé," přisvědčí Gabriela. „Četla jsem, že ten císařský závod v Německu měl trofej jen stříbrnou…“
„Jak se dnes máte, Erichu? Správní rada se protáhla? Chyběl jste nám u večeře. Váš přítel Saša se na vás velmi těšil.“ Gabriela nemá příliš pochopení pro ty hlučné a zapáchající stroje. Většinou jí způsobují migrény. Ale Sašu Kolowrata, rodinného přítele a úspěšného automobilového závodníka v barvách značky Laurin a Klement, na zámku Loučeň vždy ráda přivítá.
„Ano, omlouvám se. I já se těšil a chtěl jsem mu osobně pogratulovat k vítězství v závodu v Semmeringu. Byl to ohromný úspěch a inspirovalo mne to k jistým krokům ve firmě. Jenže členové správní rady jsou zabedněná banda! Nemají porozumění pro pokrok! Mé návrhy ani pořádně nepročetli a vzali si měsíc na rozmyšlenou! Vůbec nechápu, jak továrna mohla přejít z výroby motocyklů na automobily tak svižně, když správní radě vše trvá věčnost! Nežli něco rozhodnou a odsouhlasí, uteče drahně času! A konkurence na každé naše zaváhání ihned reaguje. Jak říkám, tupci a zpátečníci!“
Gabriela pozoruje rozzlobeného manžela. Dobře ví, že když se Erich pro nějakou novou věc zapálí, zcela jí propadne. Dalo by říci, že jedná jako posedlý. Usměje se při pomyšlení, kde všude se Erichova posedlost projevuje. V určitých situacích Gabriele vůbec není proti mysli… Naopak! Skryje potutelný úsměv za synovu košilku.
„Čímpak vás dnes tak dopálili, manželi?“
„Nesouhlasí s velkou cenou!“
„Měla jsem za to, že filozofie firmy vede spíše ke snižování cen vozů…“ podiví se Gabriela.
„S Velkou trofejní cenou, drahá! S cenou pro vítěze automobilových závodů!“ Erich se zasní. „Víte, představuji si, že založím vlastní vytrvalostní závod cestovních vozů. Něco takového jako loni uspořádal pruský princ v Německu!“
„Ale Erichu, tyhle závody, to je nebezpečné bláznovství! Vždyť noviny psali, že po nehodě zemřel spolujezdec. To chcete mít na svědomí něco takového? To budete štvát vozy přes hory, doly a vítězi pak pověsíte na krk vavřínový věnec? Jako dostihovému koni?“ „Dostihy!“ odfrkne si Erich a dostává se do varu. „Vždyť kolikrát na dostihové dráze umírají koně i lidé! Automobily jsou v tomto bezpečnější. Máme přece vynikající firemní jezdce.“
„Pravda, Saša Kolowrat v současné době nemá přemožitele, ale i tak se o našeho přítele pokaždé bojím, když usedne za volant!“
„Ale drahoušku, měla byste mu více věřit. I mně, když říkám, že závody jsou především společenská událost!“
„Kam přijedou důležití lidé…“ dodá Gabriela a pokyvuje hlavou. Pochopila, že Erichův soutěživý duch, vyžívající se dosud v pořádání závodů dostihových a motocyklových, zatoužil také po vlastních závodech automobilových. Když si odmyslí ten hluk a zápach, jsou závody automobilů vlastně velmi podobné dostihům. Takže bude nutné opatřit nový klobouk… A boty… A Gabriela už se vidí, jak v nové róbě vítá na startu manželky urozených hostů. Odloží šití na stůl a zadívá se na manžela.
Erichovi zasvítí oči, když postřehne, že Gabrielu jeho nápad zaujal. „Přesně tak, drahoušku! Důležití lidé! Uzavřeme nové kontrakty! Zvýšíme export! To jsem se snažil těm zabedněncům ve firmě vysvětlit! Například Opel získal díky vítězství zakázku pro německý císařský dvůr! Ale já si myslím, že nestačí vozy do závodů posílat, je třeba uspořádat závod vlastní! Prezentovat se! Ukázat se před konkurencí!“
„Jak vás znám, drahý, máte už svou představu, že?“
„Pozveme nejlepší evropské závodníky a významné hosty a vítěz získá třeba, co já vím, třeba nějakou ozdobnou mísu!“
„Ale Erichu, mísa je dobrá pro dámy holdující tenisu.“ potřese hlavou Gabriela a znovu se chopí hedvábné košilky. Zbývá už jen pár stehů…
„Tak tedy obrovský zlatý pohár!“ vykřikne Erich a vyskočí z křesla.
„To by bylo velkolepé," přisvědčí Gabriela. „Četla jsem, že ten císařský závod v Německu měl trofej jen stříbrnou…“
Erich vezme manželku za ruku. „Ach Gabrielo, jak vy mi rozumíte!“ Líbá její zápěstí a pokračuje výš, opojen vůní své ženy.
„Erichu, počkejte, pomačkáte Alexovu košilku!“ Gabriela odloží šití a vstává. Erich se snaží ji políbit na rty.
„Erichu, počkejte, pomačkáte Alexovu košilku!“ Gabriela odloží šití a vstává. Erich se snaží ji políbit na rty.
„Mám ve vás tak oddanou, sladkou přítelkyni…“ Svírá ji stále pevněji. Ruce hledají knoflíčky vzadu na halence.
„Pusťte, teď se to nehodí! Počkejte přece!“ Gabriela, celá udýchaná, si urovnává oblečení. Má ještě jednu připomínku k tomu bláznivému plánu s pohárem a ví, že za chvíli už Erich nebude schopen nic vnímat. Nic, kromě ní. Tak je to vždy, když se rozpálí.
„Poslechněte, Erichu,“ odstrkuje jeho šmátrající ruce, „sám říkáte, že konkurence je veliká. Nebojíte se, že by mohl ten váš zlatý pohár, tu vaši velkou cenu, získat někdo jiný?“
„Pusťte, teď se to nehodí! Počkejte přece!“ Gabriela, celá udýchaná, si urovnává oblečení. Má ještě jednu připomínku k tomu bláznivému plánu s pohárem a ví, že za chvíli už Erich nebude schopen nic vnímat. Nic, kromě ní. Tak je to vždy, když se rozpálí.
„Poslechněte, Erichu,“ odstrkuje jeho šmátrající ruce, „sám říkáte, že konkurence je veliká. Nebojíte se, že by mohl ten váš zlatý pohár, tu vaši velkou cenu, získat někdo jiný?“
Erich spustí ruce, narovná se a v tmavých očích mu blýskne.
„Ale já nemám strach! Já našim vozům, Laurin a Klement, pevně věřím!“
Gabriela položí muži ruku na hruď. „A já věřím vám, pane.“
Erich stiskne její dlaň. „Ale nyní vás snažně prosím, Gabrielo, pojďme si už lehnout!“
Zasměje se jeho netrpělivosti, uvolní si jehlici ze složitého účesu a dlouhé vlasy se jí rozvlní kolem obličeje. „Erichu, jak to, že mne přesvědčíte tak snadno a se správní radou vám to nejde?“
„Teď už vím, jak na ně, palice dubové! Zítra mi budou zobat z ruky!“
A jak princ řekl, tak udělal. Popravdě, ještě téže noci udělal Gabriele dalšího potomka a následující den pak převálcoval správní radu plánem na Velkou ceny pro cestovní vozy, včetně předpokládaných výhod a vyhlídek na nové kontrakty. Správní rada tentokrát jednomyslně souhlasila.
Tak vznikla „Průmyslová cena prince Thurn-Taxise“. Byla vypsaná pro automobilku, která v letech 1909 – 1911 dosáhne na nejlepší umístění ve vybraných závodech. Dalo by se říci, že tento závod byl prapředlohou pro dnešní světový pohár…
A slavným vítězem se staly vozy akciové společnosti Laurin a Klement!
„Ale já nemám strach! Já našim vozům, Laurin a Klement, pevně věřím!“
Gabriela položí muži ruku na hruď. „A já věřím vám, pane.“
Erich stiskne její dlaň. „Ale nyní vás snažně prosím, Gabrielo, pojďme si už lehnout!“
Zasměje se jeho netrpělivosti, uvolní si jehlici ze složitého účesu a dlouhé vlasy se jí rozvlní kolem obličeje. „Erichu, jak to, že mne přesvědčíte tak snadno a se správní radou vám to nejde?“
„Teď už vím, jak na ně, palice dubové! Zítra mi budou zobat z ruky!“
A jak princ řekl, tak udělal. Popravdě, ještě téže noci udělal Gabriele dalšího potomka a následující den pak převálcoval správní radu plánem na Velkou ceny pro cestovní vozy, včetně předpokládaných výhod a vyhlídek na nové kontrakty. Správní rada tentokrát jednomyslně souhlasila.
Tak vznikla „Průmyslová cena prince Thurn-Taxise“. Byla vypsaná pro automobilku, která v letech 1909 – 1911 dosáhne na nejlepší umístění ve vybraných závodech. Dalo by se říci, že tento závod byl prapředlohou pro dnešní světový pohár…
A slavným vítězem se staly vozy akciové společnosti Laurin a Klement!
