Dana, moje druhá "máma" - napsala Zuzka Fajmonová

Je tak trochu moje druhá "máma". Asi to bude tím, že jsme obě brunety, milujeme psaní a minimálně jednoho jejího syna nazývám bráchou. Věříme si. Já jí povídám svoje spisovatelský obavy a ona mě uklidňuje laskavým úsměvem. Říkáme si věci tak, jak jsou. Bez příkras, protože na omáčku kolem se známe už příliš dlouho.
Hodně mě naučila. Nejen v psaní, i když to teda musím vypíchnout, protože učitelka je fakt dobrá. Ukázala mi, že každej si neseme nějaký břemeno a každej s něčím bojujeme, přestože o tom nemluvíme a mnohdy ani nepíšeme. 

Díky ní jsem potkala nový kamarády. Takový ty kamarády, ze kterejch se hodně brzo stanou přátelé.
Jednou mi napsala krátkej komentář k procesu psaní první knížky. Docela obyčejný: "Já ti věřím.".

To někdy stačí, víte. Že prostě někdo věří tomu, co děláte. O co se snažíte. Vašemu snu.
Tahle krásná, charismatická, usměvavá a moc fajn žena oslavila narozeniny. Vono je celkem jedno kolikátý, důležitý je to, že můžu být součástí jejího bohatýho života, občas si s ní dát večer víno, svěřit se, zasmát se, popovídat si. 

Tyhle maličkosti tvoří krásnej harmonickej vztah, sice na dálku a osobně jen párkrát do roka, ale i tak jsem za ty chvíle vděčná.
Krásné narozeniny, moje drahá Dano, pančelko z Prahe, tak trochu druhá "mámo", přítelkyně, brunetko s okouzlujícím úsměvem a především spisovatelko! Mám tě moc ráda❤!