Konečně jsem se dočkala. Naučím se tancovat, ještě lépe se chovat, snad i stolovat, a třeba nebudu mít o tanečníky nouzi.
Všichni říkají, že jsem hezká, i když já sama si tak moc nepřipadám. Ale pravda je, že mám ucházející postavu, asi tím cvičením. Je dobře, že jsem chodila do sportovní školy. Vlasy mám taky docela pěkné, trochu vlnité a dlouhé. Ale kluci mají raději blondýnky. Tak to tedy nejsem, ale barvit se nebudu. Nemám na to čas, a ještě se tím ničí vlasy. Ale i ve filmu jsou některé krásné brunetky a jaký je o ně zájem. No uvidíme.Ale co na sebe? Mamka mi slíbila, že se po nějakých šatech podíváme, a ještě máme něco po starší ségře. No tak to asi budu vypadat… Je o čtyři roky starší, a tak to žádný módní výstřelek nebude. Vím, peněz moc nemáme, ale dosud jsem byla dost skromná, ke spokojenosti mi stačily dobré tepláky a kecky, ale to už skončilo. Taky se chci líbit a hezky oblékat. Žádného strašáka ze mě dělat nebudou, vždyť už budu skoro dospělá. Aspoň tu podprsenku že mi mamka konečně koupila, byla jsem poslední ve třídě, kdo ji neměl. Připadala jsem si jako méněcenná. Prý mám malá prsa, a tak jsem ji nepotřebovala. U nás na střední mají holky prsa ještě menší a k tomu jsou ještě tlusté, a tak to dohání vyztuženou podprsenkou. To tedy nemusím. I když možná, že by se do tanečních hodila ta pušapka nebo jak tomu říkají, klukům se ty vnadnější holky víc líbí, to vím už ze základky. Zkusím mamku poprosit. Asi by to bylo potřeba – alespoň něco, když právě teď mám na obličeji samý uher. To je hrůza, snad by bylo lepší do tanečních vůbec nejít, stejně pro mě nikdo nepřijde. Jsem tak ošklivá.
A co na nohy? Boty po ségře jsem si už zkoušela, ale v těch nevydržím. Jsou strašné úzké, mám z těch tenisek rozpláclou nohu. Tak nějak si představuji španělskou botu. Ségra to vydržela, a dokonce si snad i zvykla, ale tomu nevěřím. Podpatky jsou taky vynález ze středověku, kdy byla v módě mučidla všeho druhu. Mám si v nich chodit doma a učit se to. To je ale nemožné, ani sedět v nich nemůžu, natož tančit. Já se asi fakt na taneční vykašlu, co se mám takhle trápit. Jak to ale vysvětlím mamce, že dřív jsem se tolik těšila a nemohla se dočkat? A to mi musela na přihlášení najít i kluka, abych se tam vůbec dostala, aby nebylo víc holek. Ani ho neznám a je prý mrňavý a trochu šilhá. No těbůh, to je nářez. Snad pro mne nebude chodit, vůbec tam nechtěl. No možná budu i ráda za něho.
Už se vidím: na sobě nemožný model, v obličeji akné a na nohách boty, ve kterých neumím chodit. Tak to je opravdu lákavá nabídka pro každého tanečníka. Už se vůbec netěším, ale co na to mamka?! Zase mě nepochopí, ona snad nikdy nebyla mladá. Anebo byla tak krásná, že takové mindráky neměla. Tak se jdu radši učit, ošklivá a ještě blbá, to by byla vražedná kombinace.
Nastal ten dříve očekávaný, posléze již pouze nepříjemný den. Maminku jsem nepřesvědčila, že mě tančit může naučit ségra a kdyby nechtěla, tak i bez toho se dá žít. Ta trvala na svém. Půjdeš a hotovo. Šly jsme tedy. Jen jsem se divila, že se za mne nestydí. Vždyť ona je tak krásná a elegantní a já vedle ní jak dítě z nalezince. Mnoho lidí se za námi otáčelo a já měla jistotu, že je to proto, jak blbě vypadám.
V tanečním sále bylo narváno. Všude plno krásných dívek a mladíků. I já jsem se musela zařadit do zástupu slečen na jedné straně, proti klukům na straně druhé. Skoro jsem se styděla zvednout oči, ale nedalo mně to. Uviděla jsem proti sobě několik pohledných mladých pánů a začala ve skrytu duše doufat, že přeci jenom na někoho zbudu. Po výzvě „zadejte se“ se k nám mladíci rozběhli. Ve mně se zatajil dech, ale co to? Téměř proti mně se objevil sympatický kluk, vysoký, štíhlý, a když už stál skoro přede mnou, udělal kličku a vrhnul se k jiné. Stála jsem jako opařená. Všechny dívky byly už zadané a korzovaly a já jediná sama stála na místě. Ta ostuda. Až taneční mistr mě zachránil, poslal pro mne svého asistenta. Zrudla jsem a měla pocit, že se mně všichni, i ty tlusté nemožné holky, posmívají. Tak trapně jsem se v životě necítila. A to mě maminka přesvědčovala, jak mně to sluší. Nejraději bych utekla, ale už se nedalo nic dělat. Proti mně stál téměř profesionál a vyzval mě k tanci. Začlenili jsme se mezi ostatní a já poprvé v životě opravdu tančila s klukem. Nejsem úplné dřevo, a tak nám to s jeho perfektním vedením šlo, dokonce jsme to předváděli ostatním. Pomalu jsem zapomínala na svou potupu, ale bála jsem se další volenky. Přijde tentokrát pro mě někdo? Přišel. Dokonce dle mého ten nejhezčí. Protancovali jsme spolu celý večer a mně se splnil sen, že pro mě dobrovolně přišel ten vytoužený mladý muž.
Moje radost ale nevydržela dlouho. Přestal do tanečních chodit.