„Já už se z něj asi zblázním, Katko. Není týden, aby něco nevyvedl,“ postěžuje si kamarádce a posléze usrkne kapučíno z velkého skleněného šálku.
„Jo, holka, koho sis vzala, toho máš. Teda ne, že bys skončila špatně. Jen říkám, že jsi dopředu věděla, do čeho jdeš. Vždyť víš, jakej byl jako mladej. Takový neposedný kvítko, nikdy nevěděl, do čeho dřív píchnout. Hádám, lidi se holt nemění,” pokrčí rameny a nacpe si pusu k prasknutí dalším kouskem čokoládového moučníku. „Co provedl tentokrát?” huhňá přes plná ústa, zatímco požitkářsky přežvykuje dort.„No, to je právě ono.“
Žena si na proutěném zahradním křesle poposedne a ruce založí přímo pod prsa, ve snaze přejít i poslední zbytky vzteku, jež k manželovi za jeho prohřešek chová.
„Předevčírem jsem doma zorganizovala generální úklid. No, znáš to, prostě mi přišlo, že se nám všude nakupilo harampádí. To je samý odkládání věcí sem a tam, jenže pak je průšvih. Bordel přetejká ze stolu. Dokonce i ta naše puberťačka musela přiložit ruku k dílu, protože začíná být líná jak veš. Pěkně protestovala, jenže jakmile jí zabavíš telefon, šlape líp než rolexky. Taky jsem vypulírovala celou koupelnu. Ti povídám, takhle už se dlouho neblýskala.”
„Neboj, ta naše koza taky neuklízí, a když jí něco upadne od pazoury, nechá to ležet, dokud nepřijde máma a všechno neposbírá, že jo. Nevím, proč jí furt takhle posluhuju, asi jsem holt úplně blbá. Nebo jenom stárnu!” pomluví u přítelkyně dceru, posléze i sebe a opět vše zapečetí další vrchovatou lžící. „Mňam, dobrota.“ mlaskne nahlas. „A to mi ten můj řekl, že bych měla držet tajli. Pf, se ještě uvidí. Tak jsem mu řekla, ať dá dolu pupek, jinak má se vším utrum. Přece ze sebe nenechám dělat pitomce. Jen pokračuj, Blážo.”
„Správně, máš recht. Bože, budu muset jet vyzvednout malou z hudebky. No, prostě přijdu domů, celá unavená z práce, těším se na klid a kafe, ale místo toho najdu manžela, jak nám vybouchává v koupelně dlaždičky, sprcháč už byl kompletně pryč, a že prej chce změnu. Večer jsme se sprchovali konví na zahradě.”
