„Dáš si už večeři, drahý?“
„Ano, jen počkej… Něco tu musím dodělat kvůli sousedovi.“„Dodělat? Počkej, Péťo – kdy ty si naposledy něco udělal?! Natož abys to dodělal!“
„O čem to blábolíš? Zrovna včera jsem nám nabrousil nože!“
„Nože? Ty mě nepřestáváš překvapovat, Péťo. Proč si u, všech všudy, brousil nějaké nože?“
„Tak sem pojď, Marcelo! Pojď se podívat! Dělej už!“
„Už běžím… A kdeže to jsi?“
„Tady! V garáži.“
„Je to tu nějaké divné, Péťo. A co to je na zemi? Ty si rozlil víno na zem? Však já ti říkala, že máš dávat pozor. Teď to budu muset zase uklízet já! Ach, já nebohá…“
„Neremcej a pospěš si.“
„Péťo… Péťo, co to je?“
„Co myslíš, že to je, Marcelko? Mysli!“
„Péťo, ach Péťo! Je… on to je…“
„Náš soused Mirek.“
„To je mrtvola, Péťo?“
„Ano, mrtvola našeho souseda Mirka.“
„A… a Péťo, co dělá mrtvola našeho souseda Mirka u nás v garáži?“
„Ty snad nikdy neposloucháš, ženská! Vždyť jsem ti přece před chvílí říkal, že jsem brousil naše nože.“
„Ty jsi… ty jsi brousil nože na našeho souseda Mirka, Péťo?“
„Ano, Marcelko, ale neboj se! Do večeře to stihneš uklidit.“
