Hele, štička! A támhle pod stromem hejno běliček!
Řeka si klidně teče a ryby plavou sem a tam. Prut štikovák se houpe ve větru. Podběrák čeká na svém místě. Sedím schoulený pod keřem na malé židličce a pozoruji všechno kolem sebe. Ticho, ranní chlad a vůně osychající trávy mi bystří smysly. Na nose mě šimrá sluníčko a komár se zapíchnul do mé tváře. Jen počkej!
Řeka se probouzí. Párek kosáků je jako vždy na stejném místě, prozpěvují si a poskakují na mělčině. Vážka létá těsně nad hladinou a vypadá to, že pronásleduje sluneční paprsky, které jsou čím dál více viditelné v korytě řeky.
A hele, bere! Rychle vstávám a sahám na prut. Ryba ho pouští a hladina je opět klidná. Podběráku, spi dál! Proud unáší vlasec i moji naději na úlovek stejným směrem jako staré větve. Zátočina jim poskytne otevřenou náruč a vše plyne dál, jak má.
Dobré ráno.
