Smutné příběhy (esence pocitů) - napsaly Lucie Košinová, Kristýna Koblasová a Kateřina Pospíšilová

Hledá se děda
Bezradně jsem se motala mezi náhrobky a hledala jeho jméno, ke kterému bych přiložila planoucí světýlko. Stála jsem ve hřbitovním bahně a brala do ruky telefon.
„Tati? Kde je sakra děda?“
„No víš, děda není na hřbitově… dědu má babička ve skříni.“
Moje představivost zapracovala a výraz kostlivec ve skříni v tu chvíli nabyl úplně jiného rozměru.Chvíli jsem si myslela, že babička dědu morbidně pověsila na ramínko mezi kabáty. Ve výsledku jen hodila dědovu urnu mezi jiné harampádí. Horší je, že už neví kam, a nemůžeme ho najít. Asi se před babičkou schovává i po smrti.
Lucie Košinová

Mrcha

„Ale nee.... Já jsem zatím nic nezjistila. Ani máma ne. Nevíme ani pořádně, co je to za ženskou. Třeba to ani není nějaká vypočítavá mrcha, co já vím... Třeba jenom doteď neměla štěstí na chlapy.... Ale to si sakra musela najít zrovna našeho tátu?“

Kateřina Pospíšilová

Úkol: 

Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...) 

Déšť
Venku zase prší. Jedeme autem z Tábora do Prahy. Cestou z benzínky do auta mám v botách soukromý bazén pro svoje nohy. Prší tolik, že ze svého koupeného espressa mám lungo.
Kristýna Koblasová