Vůně – napsala Jana Fraitová

Ranní paprsky slunce mě probouzejí k životu. Linu se prostorem celé zahrady.

Mám nejraději, když ráno trochu sprchne – to pak voním intenzivněji. Lítám si sem a tam, dokonce i přes plot až k sousedům.
Dnes jsem šťastná, protože na osamělou lavičku v zahradě si v polední přestávce sedli muž a žena. Asi kolegové ze zaměstnání… 

Místo oběda se sytí vzájemnými dotyky. Já jejich lásku umocňuji vší silou své vůně.
V podvečer, při západu slunce, se ztrácím i já.
Chci být zítra užitečná stejně jako dnes, protože vonět jen tak vzduchem je trochu nuda.