23. srpna 2021

Byli jste někdy U Sudu? - napsala Kateřina Pospíšilová

Pozval jsem ji na burčák a ona překvapivě souhlasila. Zapadli jsme do sklípku U Sudu, celkem příjemně jsme klábosili. Po prvním džbánku říkala, že si jde dát cigáro. Nechtěl jsem kazit atmosféru, tak jsem vyšel ven před sklípek a dal si s ní. Vrátili jsme se, dali další džbánek a pak šli na další kouřovou. Při další cestě zpátky do sklepa, jsem šel těsně za ní, ty schody jsou tam hodně dlouhý a hodně prudký a najednou se se mnou všechno jakoby rozhoupalo... 
Nestihl jsem nic, do krku se mi nahnal hořkosladkokyselý koktejl uplynulých dvou hodin smíchaný s rizotem, co jsem měl k večeři. Nikdy bych nevěřil, že nebudu schopen to zadržet, ale šlo to fakt rychle. Ona byla tak dva schody přede mnou, takže hlavu někde těsně v úrovni mojí brady a celej ten gejzír jí v tom momentě přistál na krku a na těch dlouhejch hustejch dredech ... při pohledu na ulepený smrdící prameny vlasů, na kterejch se zachytila mrkev a rejže, se mi zvednul kufr znova a poblil jsem jim tam i ty schody.



Úkol: 
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselý nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...)