CESTA DO NEZNÁMA - napsala Jaroslava Halounová

Přemýšlím, jestli mám s sebou všechno, co budu potřebovat. Stejně se mi nedaří ten nepsaný seznam „ zkontrolovat“. Myšlenky mi létají z jedné věci na druhou. A co? Nejedu na konec světa, abych si nemohla dokoupit, co jsem zapomněla, nebo zvládnout improvizaci! I pocity se ve mně mísí, těším se, obávám se, mám radost a zároveň se strachuji. Sama sebe se snažím uklidnit: „Přála sis to, byla jsi nadšená z TOHO dárku, tak si to užij...!“
Usedla jsem do kupé, jsem sama, a to mi vyhovuje. Nikdo mě nebude rušit. Chtěla bych si v klidu uspořádat myšlenky. Vlak se rozjel a za chvíli vnímám jen pravidelný rytmus ubíhajících kolejnic a mysl, která se mi zklidňuje. Zavírám oči, abych si mohla lépe představit, jaké to TAM asi bude?! Větší nebo menší prostor, barevně zajímavý, ale ne přeplácaný, nebo strohý? Prostě příjemný, útulný. Stejně jako lidé!
Poznám TAM nové, ještě nepoznané... Věřím, že i setkání s lidmi budou přínosem, povzbudí mou touhu začít s neznámým. Vnímám to jako krok do ne- známa, další mé překonej sama sebe, posuň se dál! Tak to cítí mé první JÁ! Opačné JÁ se zase obává, a tím mě zneklidňuje, jak to já sama zvládnu, jak se oprostím od mého vnitřního „svázání“, nejistoty, strachu a obav z neúspěchu, vlastní sebekritiky?
Přesto doufám, že tato CESTA splní většinu mých očekávání, a proto se stane mým dalším NEJ zážitkem!

 PS: Držím palce mému prvnímu, optimistickému JÁ.