Již se blíží léto a já mám každý den lepší a lepší náladu. Konečně období, kdy dokážu většinu vzpřímených hlupáků překvapit. Nejchytřejší druh? Pchh, to zrovna. Například ptáci: to jo, ti o mně ví s obrovským předstihem a ještě ty naivní tupce varují lítáním při zemi.
Táborová sezóna je v plném proudu a já již pečlivě vybírám svou další oběť. A hele, skauti na celodenním výletě, začnu zlehka, ať jim dám falešnou naději. Zkušení vedoucí se v duchu modlí: ,,Ať je to jen sprška panebože.“
Pobaveně odpovím: ,,Tady ti žádná síla boha nepomůže, pitomče. Čeká tě zlo!“
Výprava se blíží k cíli a já jdu s kůží na trh. ,,Přidejte, začíná chcát,“ zvolá panicky hlavní vedoucí.
Do tábora přichází všichni mokrý jako slepice a já spokojený po dlouhé šichtě odpočívám. Další útok provedu, až si zítra odpoledne pověsí mokré věci ven, to bude bašta.