Cítila zimu. Tak strašnou zimu, jako by jí jehličky štípaly do každého póru kůže. Tupá bolest, co nechala hlavu ztěžknout jí nedovolila se posunout. Slabý dech bránil hlasu volat o pomoc. Jak moc by chtěla alespoň otevřít dveře, dát najevo, že tu je. Uviděl by ji tam někdo?
Ticho kromě šumu a syčení motoru ruší jen vzdálený ruch z nedalekého kulturáku. Je tma. Sem tam vykukující měsíc chladně ozařuje stoupající páru a stále ještě se točící kolo tátovy škodovky.
“Bože, táta. Ten mi dá! Teď mu opravili světla a klaxon!” promítlo se jí v duchu.
“Klaxon! Klaxon!” problesklo jí hlavou a pravou rukou se z posledních sil opřela do volantu.