To snad ne, pomyslím si. Za bílého dne se snad kradou už i psi.
Do rvačky se zapojuje postarší pán v dlouhém béžovém baloňáku z osmdesátých let. Přetahuje se s mladou dívkou. Dítě nepřestává křičet. Ulicí se řítí policejní vůz. Houkačka mi připomíná, že se na zkoušku opět nevyspím.
Policisté legitimují mladou ženu, která konečně vzdala svůj boj o psa. Malý chlapec si odnáší do bezpečí svého hafana. Najednou se mi rozevřou oči do široka.
„To snad ne!“
Mladá delikventka je ve skutečnosti moje bývalá úča ze střední. Navlékám na sebe džíny, triko a padám na ulici.
Nikdy by nikomu nezkřivila vlas. Stvoření, které si zamiluje každý. Dlouhé blonďaté vlny lemovaly její slovanské rysy tváře. Velké modré oči jako pomněnky, dodávaly jejímu obličeji jiskru. V úzkých bílých džínách a přiléhavém topu, bych ji tipoval tak sotva dvacet.
„Potřebujete snad něco?“ ptá se mě policista, když přicházím na místo činu.
Nevěřícně hledím na svou učitelku, která tu stojí v želízkách. Všechna energie, která ve ještě zbyla po fotbalovém zápase, se ve mně zmobilizovala.
„Tohle je určitě nedorozumnění,“ slyším sám sebe.
Omluva majiteli zabrala.
Zbytek se dozvídám až v cukrárně, kam ji po nečekaném propuštění odvádím. Ztratil se jí pes. Naříká stále dokola.
Policisté legitimují mladou ženu, která konečně vzdala svůj boj o psa. Malý chlapec si odnáší do bezpečí svého hafana. Najednou se mi rozevřou oči do široka.
„To snad ne!“
Mladá delikventka je ve skutečnosti moje bývalá úča ze střední. Navlékám na sebe džíny, triko a padám na ulici.
Nikdy by nikomu nezkřivila vlas. Stvoření, které si zamiluje každý. Dlouhé blonďaté vlny lemovaly její slovanské rysy tváře. Velké modré oči jako pomněnky, dodávaly jejímu obličeji jiskru. V úzkých bílých džínách a přiléhavém topu, bych ji tipoval tak sotva dvacet.
„Potřebujete snad něco?“ ptá se mě policista, když přicházím na místo činu.
Nevěřícně hledím na svou učitelku, která tu stojí v želízkách. Všechna energie, která ve ještě zbyla po fotbalovém zápase, se ve mně zmobilizovala.
„Tohle je určitě nedorozumnění,“ slyším sám sebe.
Omluva majiteli zabrala.
Zbytek se dozvídám až v cukrárně, kam ji po nečekaném propuštění odvádím. Ztratil se jí pes. Naříká stále dokola.
„Davide, nejsem žádná kleptomanka. Nevím jak jsem to mohla takhle zvorat!“
Uklidňuji její roztřepané ruce a svírám je v mých dlaních.
Uklidňuji její roztřepané ruce a svírám je v mých dlaních.
„Bože, je tak krásná.“
Po půl hodině jsem v obraze a nakonec se jí dělají na tváři dolíčky od smíchu.
Její partner po těžké výměně názorů sbalil kufry. V práci se pohádala s ředitelem. Prostě den blbec. Utahaná po těžkém dni šla venčit svého miláčka. Krom chlapa jí nakonec prchá i pes. To fakt nechceš.
Její partner po těžké výměně názorů sbalil kufry. V práci se pohádala s ředitelem. Prostě den blbec. Utahaná po těžkém dni šla venčit svého miláčka. Krom chlapa jí nakonec prchá i pes. To fakt nechceš.
No, a po dvou hodinách hledání už vidíš, co vidět chceš.
„Prostě krádež století,“ směju se na celé kolo.
Je mi jedno, že zítra neudělám zkoušku. Hledáme ho dobré dvě hodiny. Konečně jsme našli. Soňa mi s návalem emocí padá do náruče.
Je mi jedno, že zítra neudělám zkoušku. Hledáme ho dobré dvě hodiny. Konečně jsme našli. Soňa mi s návalem emocí padá do náruče.
A mám ji tam dodnes!
Zlatý Rony.
