Jan Vaněk
Zadání:
Napište pár řádek, v nichž vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé. Učíme se tzv. literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné musí rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebujeme pěkně hnusného hrdinu...)
A tak mu zbyl v krabičce už jen poslední kousek čokolády. Podíval se na Anežku, šibalsky se usmál a jemně postrčil bonboniéru směrem k ní.
Jan Vaněk
Krtek
„Však já ti dám za vyučenou, ty prevíte jeden,“ zasmála se babička, když do roury polapila krtka, který dlouho terorizoval její zahradu.
„A neublížíš mu, že ne, babi?!“ zeptala jsem se. Babička se na mě usmála.
„To víš, že ne,“ pohladila malou vnučku po vlasech.
Tak jsme se vydali na dlouhou procházku, až na staré koupaliště, kde teď už jen volně rostla vegetace.
„Tak utíkej ty hajzlíku, tady si můžeš rejt, jak se ti zachce,“ řekla babička, když ho pustila, a já měla velkou radost z toho, že jsme krtka osvobodily.
Osvobozovaly jsme ho pak ještě aspoň dvakrát, protože si pokaždé našel cestu zpátky na babiččiny záhony.
Lucie Košinová
Poprvé
Svítání
Už svítá. Na nohou cítím ranní rosu a mezi prsty mnu stébla trávy. Houkání sov vystřídali první pěvci a mlhavá pokrývka začala mizet. Sedím tu sama, jen se svými myšlenkami. Na tváři mě lechtají první paprsky.
Je ráno.
Lucie Košinová
Aspoň chvíli
Napište pár řádek, v nichž vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé. Učíme se tzv. literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné musí rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebujeme pěkně hnusného hrdinu...)
A tak mu zbyl v krabičce už jen poslední kousek čokolády. Podíval se na Anežku, šibalsky se usmál a jemně postrčil bonboniéru směrem k ní.
Jan Vaněk
Krtek
„Však já ti dám za vyučenou, ty prevíte jeden,“ zasmála se babička, když do roury polapila krtka, který dlouho terorizoval její zahradu.
„A neublížíš mu, že ne, babi?!“ zeptala jsem se. Babička se na mě usmála.
„To víš, že ne,“ pohladila malou vnučku po vlasech.
Tak jsme se vydali na dlouhou procházku, až na staré koupaliště, kde teď už jen volně rostla vegetace.
„Tak utíkej ty hajzlíku, tady si můžeš rejt, jak se ti zachce,“ řekla babička, když ho pustila, a já měla velkou radost z toho, že jsme krtka osvobodily.
Osvobozovaly jsme ho pak ještě aspoň dvakrát, protože si pokaždé našel cestu zpátky na babiččiny záhony.
Lucie Košinová
Poprvé
První dotek. První pusa. První láska. Nemusíš být vedle mě, i přesto cítím, že jsi zde. V mé hrudi navěky já sdílím s tebou srdce své. Nedočkavě tě vyhlížím z okna pokoje, až mě přijdeš navštívit. Chci se jen držet za ruce a sledovat, jak dny běží. Jen se s tebou líbat a dotýkat se tě.
Lenka Hájková
Lenka Hájková
Už svítá. Na nohou cítím ranní rosu a mezi prsty mnu stébla trávy. Houkání sov vystřídali první pěvci a mlhavá pokrývka začala mizet. Sedím tu sama, jen se svými myšlenkami. Na tváři mě lechtají první paprsky.
Je ráno.
Lucie Košinová
Aspoň chvíli
Slunce lechtalo její oční víčka, její dech čechral chlupatý polštář. Jediný zvuk, na kterém záleželo, byl tlukot jejího srdce. Usmála se ze spaní. Svět byl na těch několik minut úplně v pořádku, protože mi umožnil vedle ní ležet alespoň chvíli.
Štěpánka Mrázková
Štěpánka Mrázková
I kdyby zhasl svět
Nebojím se už svého selhání. Nehoním se za větším štěstím ani netoužím po balíku peněz. Vím totiž, že ať se v životě stane cokoliv, jsi vedle mě. I kdyby zhasl celý svět, nebudu se bát, protože tvoje duše bude zářit.
Kristýna Koblasová
Dědova dílna
Tomáš vždy horlivě prohlašoval, že až vyroste, bude také truhlář.
Vejít do dědovy dílny je jako vejít do jiného světa. Vzduch je plný zlatého prachu a vůně dřeva. Pilin se na zemi válí tolik, že by do nich člověk mohl skočit jako Strýček Skrblík do svých zlatých mincí. A vždycky je tu něco nového na objevení, na pozorování, na obdivování.
Tentokrát to je sada čerstvě natřených židlí s vyřezávanýma nohama. Děda si marně čistí brýle, které okamžitě zase chytají dřevěný prach létající kolem, a sleduje, jak jeho vnoučata obdivují tu krásnou práci.
Z Tomáše se stal elektrikář, ale když s námi vejde do dědovy dílny, je z něj zase to malé dítě, co si přálo být truhlářem. Proto když nám děda dává malé dřevěné koníky a panáčky, co udělal z toho, co mu po těch nových židlích zbylo, dostává i Tomáš svoji vlastní malou hračku.
Štěpánka Mrázková
Pláž
Vejít do dědovy dílny je jako vejít do jiného světa. Vzduch je plný zlatého prachu a vůně dřeva. Pilin se na zemi válí tolik, že by do nich člověk mohl skočit jako Strýček Skrblík do svých zlatých mincí. A vždycky je tu něco nového na objevení, na pozorování, na obdivování.
Tentokrát to je sada čerstvě natřených židlí s vyřezávanýma nohama. Děda si marně čistí brýle, které okamžitě zase chytají dřevěný prach létající kolem, a sleduje, jak jeho vnoučata obdivují tu krásnou práci.
Z Tomáše se stal elektrikář, ale když s námi vejde do dědovy dílny, je z něj zase to malé dítě, co si přálo být truhlářem. Proto když nám děda dává malé dřevěné koníky a panáčky, co udělal z toho, co mu po těch nových židlích zbylo, dostává i Tomáš svoji vlastní malou hračku.
Štěpánka Mrázková
Pláž
Ležela na břehu a stínila si rukou oči proti sluníčku. Vlny moře v pravidelném rytmu přicházely a odcházely a každý poryv větru plnil vzduch slanou vůní a horkem. Písek pláže objímal její nahou kůži, tak strašlivě jemný, až jej skoro necítila. Bylo nádherné si připomenout, jak příjemný svět dokáže být.
Štěpánka Mrázková
Štěpánka Mrázková
Jarní vánek
Jsi mým zpěvem
v korunách rozkvetlých stromů.
Utěšen tvým úsměvem,
vracím se myšlenkově domů.
Barbora Macková
Malý
Baculatý tvářičky, pusa jako zobáček a přivřená očka. Malinké prstíky, které se okamžité sevřou kolem toho mého, když mu ho podám. Chmýříčko vlásku, které voní jako láska a něco pěknýho z minulosti. Zamžourá očima s ospalky v koutcích a místo pláče se jenom protáhne na dýlku dupaček a potom na mě kouká velkejma kukadlama, ve kterých se dá snad utopit.
Anežka Nováková
Hvězdy
Sklání se k večeru. Na bledém nebi se objevují první hvězdy. Ležíme na poli, civíme na tu nádheru a popíjíme pivo, ale většina ho skončí na tričku nebo na hlíně pod námi. Už je noc a přes potemnělou oblohu se přežene první Perseida. Té noci jich uvidím ještě několik desítek. Nejdřív sebou blýsknou, jako by volaly: „Tady jsem, tady, sem se teď koukej!” a potom prosviští inkoustovou modří k dalekému horizontu. Posloucháme k tomu Dvořáka a všechno dohromady je jak z jinýho světa.
Anežka Nováková
Konečně jsme vyšli ten hrozný kopec. Měla jsem odřená kolena a krátký dech. Ale to všechno zmizelo, když jsme přešli poslední kámen. Pohled na krajinu, jež se rozléhala v dlani údolí. A jemný vítr, který zpíval kolem nás.
Julie Schillingová
Po letním volnu přišel čas vrátit se zpátky do lavic. Podzimní vánek tančil s barevným listím po cestě. Když jsem viděl svoje spolužáky, moje srdce se rozzářilo a s úsměvem na rtech jsem je přišel všechny obejmout.
Julie Schillingová
Hvězdy na obloze dnes tak jasně září. Zdá se, že Měsíc osvětluje naši cestu. Jdeme, nevíme kam, ale je nám to jedno. Hlavní je, že jdeme spolu.
Yassemin Mamyrova
Jaký skvělý pocit, milovat. Je úžasné, jak může úsměv milovaného člověka rozjasnit špatný den. Když milujete, zdá se, že je svět krásnější a lidé nejsou tak zlí. Přála bych si, aby pocit lásky nikdy nezmizel.
Yassemin Mamyrova
Hroby prorostlé jarním kvítím
a prosvícené sluncem.
Barbora Macková
„Který to bude?“Jsi mým zpěvem
v korunách rozkvetlých stromů.
Utěšen tvým úsměvem,
vracím se myšlenkově domů.
Barbora Macková
Malý
Baculatý tvářičky, pusa jako zobáček a přivřená očka. Malinké prstíky, které se okamžité sevřou kolem toho mého, když mu ho podám. Chmýříčko vlásku, které voní jako láska a něco pěknýho z minulosti. Zamžourá očima s ospalky v koutcích a místo pláče se jenom protáhne na dýlku dupaček a potom na mě kouká velkejma kukadlama, ve kterých se dá snad utopit.
Anežka Nováková
Hvězdy
Sklání se k večeru. Na bledém nebi se objevují první hvězdy. Ležíme na poli, civíme na tu nádheru a popíjíme pivo, ale většina ho skončí na tričku nebo na hlíně pod námi. Už je noc a přes potemnělou oblohu se přežene první Perseida. Té noci jich uvidím ještě několik desítek. Nejdřív sebou blýsknou, jako by volaly: „Tady jsem, tady, sem se teď koukej!” a potom prosviští inkoustovou modří k dalekému horizontu. Posloucháme k tomu Dvořáka a všechno dohromady je jak z jinýho světa.
Anežka Nováková
Konečně jsme vyšli ten hrozný kopec. Měla jsem odřená kolena a krátký dech. Ale to všechno zmizelo, když jsme přešli poslední kámen. Pohled na krajinu, jež se rozléhala v dlani údolí. A jemný vítr, který zpíval kolem nás.
Julie Schillingová
Po letním volnu přišel čas vrátit se zpátky do lavic. Podzimní vánek tančil s barevným listím po cestě. Když jsem viděl svoje spolužáky, moje srdce se rozzářilo a s úsměvem na rtech jsem je přišel všechny obejmout.
Julie Schillingová
Hvězdy na obloze dnes tak jasně září. Zdá se, že Měsíc osvětluje naši cestu. Jdeme, nevíme kam, ale je nám to jedno. Hlavní je, že jdeme spolu.
Yassemin Mamyrova
Jaký skvělý pocit, milovat. Je úžasné, jak může úsměv milovaného člověka rozjasnit špatný den. Když milujete, zdá se, že je svět krásnější a lidé nejsou tak zlí. Přála bych si, aby pocit lásky nikdy nezmizel.
Yassemin Mamyrova
Hroby prorostlé jarním kvítím
a prosvícené sluncem.
Barbora Macková
„Tady ten bílý s hnědými puntíky.“
„Dobrá, jen se mi tu podepište a je váš.“
„Tak pojď pejsánku, konečně budeš mít domov.“
Lenka Hájková
