Stará kuchařka Alžběta, která vaří pro panstvo na Loučeni už přes půl století, vstala ten den nezvykle brzo. Ještě za tmy vyrazila na trh pro ty nejlepší pochoutky. Konečně se dočkala! Dnes se vrací na zámek princ Pascha se svou matkou, princeznou Marií, a doprovodem. Tolik se Alžbětě po mladém pánovi stýskalo. Od té doby, co odjel na zámek Mcely, kde trávil své rané dětství, už jen slýchávala, jaké laskominy mu tamní kuchtík dopřával. A přitom to byla ona, kdo chtěl malého hošíka rozmazlovat a tajně mu péci jeho tolik oblíbené makové koláčky. Teď si to všechno vynahradí, už první uvítací hostina v zámecké jídelně bude velkolepá.
V útrobách kuchyně panuje od časného rána nebývalý ruch. Sloužící cídí stříbrné příbory, mísy i stojany, leští sklenice a na stůl prostírají sváteční rodový porcelán s iniciálami. Etažéry se prohýbají pod tíhou všemožných dobrot a jablíčka ze zámecké zahrady doslova lákají k nakousnutí. Tabule je tak skvostná, až oči přecházejí. V kuchyni to voní snad všemi vůněmi světa. Jak by také ne, když na hostině nebude chybět nadívaná koroptvička, lanýže, všemožné pečínky a exotické koření. I na dvoře se to jen hemží posledními přípravami. Slunce už je vysoko na obloze, když konečně přijíždí kočár s princem Paschou. Alžbětě v uvítacím špalíru vhrknou radostí slzy do očí. Z prince vyrostl tak pohledný modrooký chlapec! Spěchá zas rychle do kuchyně, ujistit se, že vše je připraveno a hostina může začít.
„To jsem zvědav, jak se tu bude Paschovi líbit,“ špitnul komorník Albert pomocné kuchařce. „Proslýchá se, že se mu sem ze Mcel moc nechtělo. Měl tam kamarády a blahobytný život, všichni jej rozmazlovali. Nevím, zda zdejší správce bude mít v kase dost na všechny princovy rozmary.“
„Já se nebojím,“ odvětila kuchtička. „Však ona naše Alžběta bude princi tak podstrojovat, že na svůj bývalý domov rychle zapomene.“
A tak se i stalo. Princ Pascha byl smutný a vzdorovitý jen chvíli. Všechna ta vybraná jídla zmizela z talířů jak mávnutím proutku. I když to dobré způsoby nedovolovaly, utekl po obědě Pascha do kuchyně za starou kuchařkou stejně, jako když byl ještě malé dítě. Dostal tam vždy nějakou svou oblíbenou sladkost navíc. Matka to sice nerada viděla, ale svému benjamínkovi nakonec vždy vše dovolila.
Další dny se Pascha projížděl se štolbou a koňmi zámeckým parkem a přilehlými lesy, objevoval možnosti her a zábavy. Život na Loučeni se začínal mladému princi pomalu líbit. Alžběta byla šťastná, že ani ten dospělý pohledný mladík, který z něj časem vyrostl, zahrnut láskou a pozorností své matky, nikdy nezapomněl tajně se proplížit do kuchyně a ochutnávat všechny ty sladkosti, které pro něj schovávala.
