„No, a nemluvím o polední přestávce.“
„To už mají přeříkané tucty souvětí a to je teprve puch.“
„Až se mi bodélka kříží.“
„A co mám říkat já, na těle cítím ta zábradlí v metru, ty bankovky, co jdou z ruky do ruky. To nemluvě o chlapech.“
„Jeden čpí po spáleném vinutí v motoru, druhý olejem a benzínem, další zas přepáleným tukem nebo cementem, fuj to je šichta.“
„A ty si myslíš, že je u mě líp.“
„Nejhorší jsou dámy, z té chemie na rukou mi naskakuje koroze.“
„Máš pravdu, nejlepší jsou byznysmeni, ty jen ploskami prstů stírají prach na klávesnicích a krásně voní, i když všichni ostatní na ně tak nadávají.“
„To jsem zvědavá, co budeš říkat po desátém steaku, na své šamponky.“
„No jo, nejraději mám brambory, to se krájí jedna báseň.“
„Taky je mám ráda, protože nejvíc mě rozčiluje rýže, furt mi to propadává, stále se mnou mydlí o talíř, ten zvuk nenávidím.“
„Nechápu, co u rýže dělám já, ty jejich stolovací pravidla, ať si vezmou lžíci.“
„Bacha už to začíná, to bude nádhera, to bude mydlinková jízda.“
„Milujeme Jar.“
