„To snad není možné... Zažil jsem už hodně, ale něco takového. Kam ten svět spěje!“
„Kam by spěl? A vůbec, co vám na tom tak vadilo?“
„Vám nepřišlo hrozné, jak se ten malý klučík choval k té staré paní? Určitě to byla jeho babička. Pořád musel mít poslední slovo. A ty výrazy. Dovoloval si opravdu hodně. Já na jejím místě...“
„No, to by mě moc zajímalo, co byste dělal vy na jejím místě! Nafackoval ho? Aha, chápu, vy jste z těch, kteří by jen všechny komandovali, zakazovali, všichni by museli kolem vás být pěkně zticha, protože jen vy máte patent na pravdu.“
„To snad trochu přeháníte, ne? Jaký patent na pravdu? Tedy, vážená, pokud nemáte na mysli názor na slušnost a dobré vychování. To se snad shodneme, že mladí by se měli ke starším chovat uctivě.“
„Tak v tom se teda, vážený, neshodneme. Víte vůbec něco o dětech a psychologii? Dítě má přece plné právo projevovat a svobodně rozvíjet svou osobnost. No jo, ale vy jste holt ta generace, co držela hubu a krok a poslušně plnila, co se jí nařídilo shora. Nebyl jste náhodou jeden z nich? Ještě, že ty časy jsou pryč!“
„Mícháte hrušky s jablky, milá paní. Obyčejná slušnost nemá s ideologií nic společného. K té se vždycky a za všech režimů vedly děti už od malička. Cti otce svého a matku svou, a taky miluj bližního svého... To přece učí už bible.
„Vy mě snad chcete rozesmát. Co sem taháte zrovna bibli! Vy jste asi taky takový ten pánbíčkář, že? Kam to tohle vaše učení svět přivedlo, co? Jo, právě tím, že se děti vychovávaly k slepé poslušnosti, si mohli ti silnější dělat, co chtěli. Ještě štěstí, že dneska už i děti mají právo na to, svobodně vyjadřovat, co si myslí...“
„Víte co, nebaví mne zrovna s vámi o těchto věcech diskutovat. To je jako házet perly, s prominutím... Jenom by mě zajímalo, jestli máte děti a jestli si také mohou k vám dovolit to, co zkoušel ten kluk na svou babičku?“
„Co je vám do toho, jestli mám nebo nemám děti. Jen vám řeknu, že jim určitě nebudu bránit, aby říkaly, co si myslí, aby z nich vyrostly svobodné a šťastné bytosti. A určitě je nikdy nebudu prudit takovými žvásty, jako teď vy mne.“
„Tak to vám přeju hodně štěstí. A světu taky. Poroučím se.“
Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.
