Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdina např. nadával. Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„A sakra!“ nadával pět minut nad rozlitým červeným vínem.
„Vynes koš!“ zařvala na něj.
Alena Bruthansová: Vynes ten koš, jinak tě už něčím přetáhnu.
Katka Milfaitová: “Co ten koš? Tak já tu celý den lítám, nakupuji a zařizuji pro tvojí protivnou máti, která neumí ani poděkovat a ty tu čumíš na fotbal? Děláš si legraci? Papadni ten koš, nebo se neznám!”
Jiří Němec: "Popadni laskavě ten koš a padej s ním do popelnice!"
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
Jiří Němec: "Víš, já jsem tak šťastná, já doteď nic tak moc hezkého nezažila. Tak se nediv, že pláču. Ty slzy, to je láska, víš.!"
Bára Ponešová: "Když jsme se milovali, byli jsme jeden oheň. Já byla ty a ty já. Skutečné splynutí. Nevěřím, že se k ní vracíš. Trhá mi to srdce. "
Alena Bruthansová: Vlastně bych fakt rád, jako opravdu, ale prostě teď aktuálně na to nemohu úplně v této formě přistoupit.
Katka Milfaitová: “No, víte, já chápu, že Vám zemřel manžel a počítáte každou korunu. Ten dům mě stál hodně sil. Já bych Vám to rád prodal a moc rád pomohl, ale musí se mi vrátit alespoň ty náklady.”
„Dobrý den,“ usmála se.
Alena Bruthansová: "Dobrý den, sluníčka."
Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda