„Ťuky, ťuky, můžu dál? Jsem váš včelař... Budu dělat všechno pomalu, neb rychle mi to ještě ani nejde.“
„Bzzzzz bzzzz.“
„Teď vás otevřu a trochu vás zadýmím.“
„Bzzzzz, bzzzz.“
„Starší včelaři mi udělovali rady: zbytečně neklepat, nedýmit, nemačkat.“
„Bzzz… No jo, začínající včelař, to nám sem furt poleze.“
„Aha, tady bude asi královna matka, ta je teda pěkná, macatá, zadek má velikej, širokej, ta bude klást, ta bude snášet… To budou vajíčka, jedna báseň. Všechny včeličky ji chrání, tvoří kolem ní černý pohyblivý chumel. Odchytím ji do klícky a označím tečkou, dám ji číslo.“
„Bzzzzz, bzzzz.“
„Mojí ženě se zdál jednou sen, že jste se mi holky vyrojily i s rámečkama.“
„Chi chi chi…Bzzzzz... chi chi. Bzzzz.“
„Já jsem si to všechno načetl. Včela je krmička, kojná, uklízečka, větračka, strážkyně, stavitelka, létavka, co nosí med a která se nakonec upracuje.“
„Bzzz… Bzzzz… No jo, jedna včela není nic, ale včelstvo je dokonalé a harmonické společenství. Každý u nás ví, co má dělat.“
„Jé, a tady jsou trubci, ti letí s královnou na zásnubní let, letí za ní a honem jí chtějí oplodnit. A ti, kterým se to povede, umírají. Královna pak může až tři roky klást...“
„Bzzzz…Bzzzz... My královnu chráníme, ale tebe necháme, ty jsi náš včelař. Ale věř, že se umíme bránit! Mrtvou myš zabalíme do propolisu a vytvoříme na ní takový sarkofág. A zlou sršeň zabijeme teplem.“
„No jo, teď jsou i sršně východní, asijské, ty dokáží zabít celé silné včelstvo!“
„Bzzzz... Bzzzz… No jo, no, z východu nikdy nepřišlo nic dobrého…“
„No jo, to máte pravdu. To mi připomíná, že všechno je na hovno, jenom včely jsou na med! Včeličky moje krásné, to vaše hemžení, ta vůně, všechny pracujete a nikdo se u toho nehádá. Když nedokončíte plást, tak se chytíte do sebe a uděláte řetěz, vzájemně si pomáháte… To by od vás měli lidi okoukat, a nejen to... A když se vyrojíte, utvoříte nádherný hrozen, příjemný na dotek. A já, včelař? Tvářím se, jako když mi „uletěly včely“. Ale pak jsem rád, že si vás konečně i pohladím.“
