Že je to brzo? Je. To je přece jasné, že vstávat před pátou, zvláště o letním čase, což je v normálním čase vlastně vstávání před čtvrtou, tak to je na palici. Děs. Venku se sice už rozednívá, ale ona je doopravdy ještě noc.
No, je noc, nebo ne? To je jedno, jestli někdo čas před čtvrtou bere, že už je ráno, nebo nad ránem, anebo jestli je ještě noc.
Zřejmě jak pro koho. Někteří mají stále noc a ono už je půl desáté dopoledne. Někoho budí časné ptačí cvrlikání, nebo sousedův kohout, někoho hluk ulice pod oknem. Cinkot tramvají, houkání sanitek. Je pět a pro ně je taky už ráno.
Někteří potřebují, aby je budík budil ještě jednou, nebo dvakrát. Nebo i třikrát, než se přinutí po típnutí zvuku vstát. Budíky, budící jen jednou mají práce minimum. Jiné, které budí vícekrát za sebou, mají práce o něco více. Ty makáš půl hodiny. Budíš vždy po pěti minutách. Poprvé ve tři čtvrtě na pět, naposledy o čtvrt na šest.
Někteří potřebují, aby je budík budil ještě jednou, nebo dvakrát. Nebo i třikrát, než se přinutí po típnutí zvuku vstát. Budíky, budící jen jednou mají práce minimum. Jiné, které budí vícekrát za sebou, mají práce o něco více. Ty makáš půl hodiny. Budíš vždy po pěti minutách. Poprvé ve tři čtvrtě na pět, naposledy o čtvrt na šest.
Tvůj pán málokdy vstane před sedmým zvoněním. Dříve vstával třeba už po čtvrtém signálu. Dneska nechce vstát ani po sedmém. Ale na tebe si nepřijde. Ač to nemáš v programu, zvoníš i po osmé a přidáváš na hlasitosti. Jsi smart. Fakt chytrý. To umíš! Devátým zvoněním už řveš.
Tvůj pán tě však stále netípá. Nemůže. Tvůj pán umřel ve 4.44. Ještě minutu a mohl jsi být típnutý.
Budíváš přesně. Pravda, někdy nevzbudíš…
Tvůj pán tě však stále netípá. Nemůže. Tvůj pán umřel ve 4.44. Ještě minutu a mohl jsi být típnutý.
Budíváš přesně. Pravda, někdy nevzbudíš…
