Ležím v posteli, nemůžu usnout, v myšlenkách se mi neustále vrací jedno a totéž: co do vesmíru vysíláme, to nám vesmír posílá zpět. Zákon přitažlivosti. Stačí jen správně formulovat svoje přání a nechat vesmír pracovat. Vybavím si mámin komentář k jakékoliv zmínce na podobné téma: „Ale prosím tě, tyhle kecy, samá ezoterika a blábolení o duchovním růstu. Prostě věci v životě jsou tak, jak jsou. A ty se radši koukej soustředit na něco smysluplnýho.“
Dávno jsem vzdala další pokusy se o tom s ní bavit. Nikdy by nepřipustila, že „něco“ existuje a plní nám to sny a přání. Já mám ale jasné důkazy.
Třeba jak jsem si opravdu z hloubi duše přála bezpracně zhubnout, teď hned, okamžitě, nejmíň o deset kilo. Sice jsem držela dietu, chodila do posilovny a na in-liny, ale vůbec to nepomáhalo. A pak jsem si nechala vytrhnout zub moudrosti, dostala příšerný zánět čelistního kloubu a skončila s tím na čtrnáct dní v nemocnici. Málem mě to stálo zdraví, strašně to bolelo, ale přání mi bylo splněno – zhubla jsem přesně těch deset kilo, protože jsem dva měsíce nemohla vůbec otevřít pusu a nepozřela nic jiného, než bramborovou kaši nebo jogurt.
Nebo jako tenkrát, když jsem si po letech dřiny tajně myslela na jedno skvělé místo. A klaplo to. Práce snů! V centru dění, samé vystoupení v novinách a v televizi, spousta zajímavých lidí, cestování po světě a taky kupa peněz. Jenom mi nikdo nedal předem vědět, že je to jen na rok. Než jsem se stihla dostat na obálku Forbesu, rozkopali mi bábovičky. Firmu prodali a mě vyhodili. To ale nic nemění na tom, že přání se mi splnilo. Tam nahoře přece nemůžou za to, že jsem si k té úžasné práci zapomněla objednat, aby mi vydržela až do důchodu.
A to je to, co mě teď nejvíc děsí. Dneska se totiž jedno z mých dávných, skoro zapomenutých přání z ničeho nic vynořilo na povrch. Dochází mi, že se nezadržitelnou rychlostí blíží jeho naplnění. Znovu si v duchu přehrávám záznam toho, co se mi právě dnes stalo.
Krátká verze pro autorské čtení:
Ležím v posteli, nemůžu usnout, v myšlenkách se mi neustále vrací jedno a totéž: co do vesmíru vysíláme, to nám vesmír posílá zpět. Zákon přitažlivosti. Stačí jen správně formulovat svoje přání a nechat vesmír pracovat.
Vybavím si mámin komentář k jakékoliv zmínce na podobné téma: „Ale prosím tě, tyhle kecy, samá ezoterika a blábolení o duchovním růstu. Prostě věci v životě jsou tak, jak jsou. A ty se radši koukej soustředit na něco smysluplnýho.“
Dávno jsem vzdala další pokusy se o tom s ní bavit. Nikdy by nepřipustila, že „něco“ existuje a plní nám to sny a přání. Já mám ale jasné důkazy.Třeba jak jsem si opravdu z hloubi duše přála bezpracně zhubnout. Teď hned, okamžitě, nejmíň o deset kilo. Sice jsem držela dietu, chodila do posilovny a na in-liny, ale vůbec to nepomáhalo.
A pak jsem si nechala vytrhnout zub moudrosti, dostala příšerný zánět čelistního kloubu a skončila s tím na čtrnáct dní v nemocnici. Málem mě to stálo zdraví, strašně to bolelo, ale přání mi bylo splněno – zhubla jsem přesně těch deset kilo, protože jsem dva měsíce nemohla vůbec otevřít pusu a nepozřela nic jiného, než bramborovou kaši nebo jogurt.
Nebo jako tenkrát, když jsem si po letech dřiny tajně myslela na jedno skvělé místo. A klaplo to. Práce snů! V centru dění, samé vystoupení v novinách a v televizi, spousta zajímavých lidí, cestování po světě a taky kupa peněz. Jenom mi nikdo nedal předem vědět, že je to jen na rok. Než jsem se stihla dostat na obálku Forbesu, firmu prodali a mě vyhodili. To ale nic nemění na tom, že přání se mi splnilo. Tam nahoře přece nemůžou za to, že jsem si k té úžasné práci zapomněla objednat, aby mi vydržela až do důchodu.
A to je to, co mě teď nejvíc děsí. Dneska jsem si totiž přála vystupovat na Dobešce. Jen jsem zapomněla objednat ještě úspěch u diváků. Takže jestli mi teď, aspoň ty, mami, nezatleskáš, tak jsem v háji. A večer zase neusnu...
Nebo jako tenkrát, když jsem si po letech dřiny tajně myslela na jedno skvělé místo. A klaplo to. Práce snů! V centru dění, samé vystoupení v novinách a v televizi, spousta zajímavých lidí, cestování po světě a taky kupa peněz. Jenom mi nikdo nedal předem vědět, že je to jen na rok. Než jsem se stihla dostat na obálku Forbesu, firmu prodali a mě vyhodili. To ale nic nemění na tom, že přání se mi splnilo. Tam nahoře přece nemůžou za to, že jsem si k té úžasné práci zapomněla objednat, aby mi vydržela až do důchodu.
A to je to, co mě teď nejvíc děsí. Dneska jsem si totiž přála vystupovat na Dobešce. Jen jsem zapomněla objednat ještě úspěch u diváků. Takže jestli mi teď, aspoň ty, mami, nezatleskáš, tak jsem v háji. A večer zase neusnu...
