Dřina za stránkami - napsala Anežka Nováková

Můžete objednat zde

Referát podle rozhlasové nahrávky Antikvariát Břetislava Rychlíka (1991)

Proč člověk tvoří? Proč má potřebu vydávat ze sebe to nejlepší?
Je to výzva. Jakési vnitřní puzení. Arnošt Lustig v této souvislosti mluví o kovářovi, který cítí výzvu v kusu železa, které chce pokořit. Po náročné fyzické práci se mu to povede a následuje radost. To samé platí i pro spisovatele a vlastně obecně pro celé lidstvo. Proč děláme cokoliv z toho co děláme? Umělecké nutkání vzniká a je burcované právě tady tou výzvou. Psaní – a tvoření jako takové – bolí. Ale poskytuje umělecky založenému člověku životní náplň, smysl.

Celý tvůrčí proces podle Lustiga začíná touhou. Chutí zpracovat určité téma. Letmá myšlenka. Postava, která nám z čista jasná vyvstane v hlavě. Potřeba sdělení.
Na začátku je tedy chuť. Potom ale následuje dřina. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale dřina je to vždycky. Člověk tvoří zpravidla v bolesti. Neustále se musí potýkat s různými vnitřními i vnějšími vlivy. Stojí mi to za to? Je to dostatečně dobré? Nezvládl bych to lépe? Nezvládl by to lépe kdokoliv jiný? Je to tvoření něčeho z ničeho a to se bez těžké práce neobejde. Ať už se jedná o práci řemeslnou nebo o práci se sebou samým, kterou tvorba vyžaduje.
Neexistuje dobré psaní. Existuje jenom těžké přepisování, tříbení.
V této souvislosti nám může být dobrý příkladem Hemingway. Je důležité zbytečně neblokovat představivost a hodit na papír příběh tak, jak k nám přijde. Krkolomná práce přichází až záhy - při následných úpravách. Podle Hemingwayovy metody bychom se měli na text podívat znovu a mnohem kritičtěji. Vše co je navíc, nemilosrdně vyhodit. A to i přesto, že tu větu prostě máme fakt rádi a fakt se nám povedla. Pokud nemá smysl, pryč s ní. Je to práce s pokorou a vlastním egem. U Hemingwaye je, výsledkem takovéto práce s vlastním textem, výrazné zkrácení a zhuštění děje. Jeho tvorba bývá často spojovaná s takzvanou metodou ledovce, která je v rámci středoškolské výuky často omílaná - Hemingway naznačuje, přibližuje, ale velkou část látky si čtenář dotváří sám na základě podnětů, které dostává. A o to je potom zážitek z příběhu silnější, protože je nám vlastně ušitý na míru - respektive, my si ho na míru došijeme sami.

Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni

Úsilí, škrtání a pochybnosti jsou součástí tvůrčího procesu a jsou nezbytné proto, abychom se vybičovali k tomu nejlepšímu. Podle Lustiga by ale všechna ta dřina měla zůstat skrytá. Úkolem autora je si těžce odpracovat to své a ven vypustit jenom “špičku”. Zbytečně neukazovat pot. Naše psaní by se mělo číst s lehkostí, jakoby to z nás prostě vypadlo na první dobrou. To je všechno co čtenář potřebuje. Nepotřebuje vědět, kolik času nad knížkou autor strávil. Kolikrát ji po sobě musel přepisovat. A i když je spisovatel někdy v pokušení se kolem sebe ohánět těmi hodinami a hodinami strávenými s tužkou v ruce, je to jen další cvičení pokory, která je k tvoření nezbytná. Důležitý je výsledek a to, jaká cesta k němu vedla, je vedlejší. Kde ale na tu těžkou práci hledat odvahu? Kde sebrat odvahu a kuráž stvořit celý svět na prázdnou stránku? Lustig tvrdí, že statečnosti často předchází stud. Něco se nám úplně nepovede, ale my místo toho, abychom se na všechno vykašlali, po menší krizi znovu ucítíme to známé pnutí. Vnitřní přesvědčení, že to přece umíme udělat lépe. A znovu se dostáváme do začarovaného kruhu. Perpetuum mobile. Něco vytvoříme, dokončíme, víme že by to mohlo být lepší, cítíme tu výzvu pokořit látku i sami sebe a my se znovu pouštíme do té nesmyslné dřiny, která, ale dává smysl našemu vlastními bytí.

PS. Všem milovníkům psaní doporučuji rozhlasové nahrávky, avizované v knize Vlny Štěstí Arnošta Lustiga, hlavně ty pod čísly 7, 8 a 11:

7. Arnošt Lustig – O jazyku a jeho významu pro človĕka (1990)

8. Schůzky s literaturou: Nejhezčí schopnost mezi hvězdami. Dokumentární kompozice spisovatele Arnošta Lustiga o věcech, vlastnostech a činech vytvářejících charakter člověka (1990)

11. Antikvariát Břetislava Rychlíka – Český rozhlas Brno (1991)