Seděla v trávě, dívala se na obalenou třešeň a nevnímala déšť a nezvyklé červnové chladno. Usmála se. Byla to téměř jeho obsese, ale třešně ze spodní větve mohl trhat pouze on. A teď si na nich pochutnávají špačci.
Veselá
„Tati, co je dávej?“
„Dávej? To je jako od slovesa dát.“
„Ne, tohle musí být nějaká věc, co se nosí.“
„Hloupost, nic takového neexistuje.“
„Hm, tak zase nevím, co to ta holka modrooká nese.“
Nechutná
Jo, přebral mi ženu. Hodně mě to vzalo, opravdu hodně. Ale už jsem z toho venku, už jsem šťastný. Odpustil jsem mu, samozřejmě, jinak bych s ním nevyrazil do hor, jako za starých časů. Na druhou stranu, na skále se občas stane nějaká nehoda, někdo omylem nedocvakne karabinu, chvíli pak drží, ale nakonec se vyvlékne z kotvícího bodu, hmm….
„Můžeš lézt, lano volný.“
Příjemná
Z deníčku jeskyňáře: Ležím v blátě, objatý skálou. Užívám si. Absolutní tma, úplné ticho. Jen ty pravidelné rány… To je mé tlukoucí srdce několinásobně zesílené volným prostorem přede mnou. Jestli tohle není ráj...?!
