Had se tou poctou tak zamotal, že ho nejvyšší z andělů zvaný Lucifer neboli Světlonoš, celý den rozplétal. Musel proto odložit svou lucernu a nemohl svítit pánu Bohu, který se právě rozhodl stvořit druhou lidskou bytost, ženu Lilith, ze stejné hlíny jako Adama.
I stalo se, že Bůh, patrně díky stínu své velikosti, který nemohlo rozptýlit světlo Luciferovy lucerny, podlehl pokušení z potěšení nad tím, jak krásnou bytost stvořil. A tím bylo zaděláno na průšvih prvotního hříchu. Protože cokoliv Bůh prožíval v aktu stvoření, stalo se součástí toho, co stvořil.
A tak Bůh, aniž by to tušil, Lilith nadělil být pokušením a potěšením zároveň. A následky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Lilith velmi brzy zjistila, že Adam je tak trochu trouba, naprosto netečný k jejím půvabům. Navíc byl trochu pomalejší a obtloustlý, jak se v ráji nemusel o nic snažit a všechno mu spadlo do klína. To Lucifer, to byla jiná liga. Urostlý, svalnatý, chytrý, ale taky velmi zaneprázdněný, jak neustále poletoval kolem pána Boha s tou svou lucernou. Stařík už holt hůř viděl a Lucifera dost zaměstnával.
Lilith velmi brzy zjistila, že Adam je tak trochu trouba, naprosto netečný k jejím půvabům. Navíc byl trochu pomalejší a obtloustlý, jak se v ráji nemusel o nic snažit a všechno mu spadlo do klína. To Lucifer, to byla jiná liga. Urostlý, svalnatý, chytrý, ale taky velmi zaneprázdněný, jak neustále poletoval kolem pána Boha s tou svou lucernou. Stařík už holt hůř viděl a Lucifera dost zaměstnával.
Lilith ale vymyslela ďábelský plán. Byla nejen krásná, ale i chytrá. Bůh si na ní dal opravdu záležet. Věděla, že jemu nejvíc záleží na tom červeném jablku. Nechápala sice, proč právě na tom kousku ovoce, ale pro nic za nic ho tam ten had nehlídal. Takže se nejdřív spřátelila s hadem. Nedalo jí to moc práce, had trávil veškerý svůj čas tím, že se omotával kolem stromu poznání, až z toho měl hlavu celou zamotanou.
A jednoho dne, když se jí povedlo odvést jeho pozornost ke svým nepopiratelným půvabům, jablko ukradla a pečlivě ukryla u rajské brány. V ráji to spustilo neuvěřitelný poprask.
A tehdy přišel čas pro její výstup před Luciferem. Celá rozechvělá mu začala vysvětlovat, co se stalo: „Ach, Lucifere, chtěla jsem si zblízka prohlédnout jablko, právě když had spal, ale nešťastnou náhodou spadlo ze stromu. Nevěděla jsem, co si mám počít, tak jsem ho schovala a doufala, že na to nikdo nepřijde. Jenže teď je kolem toho takový poprask a já vůbec nevím, co mám dělat?“
A tehdy přišel čas pro její výstup před Luciferem. Celá rozechvělá mu začala vysvětlovat, co se stalo: „Ach, Lucifere, chtěla jsem si zblízka prohlédnout jablko, právě když had spal, ale nešťastnou náhodou spadlo ze stromu. Nevěděla jsem, co si mám počít, tak jsem ho schovala a doufala, že na to nikdo nepřijde. Jenže teď je kolem toho takový poprask a já vůbec nevím, co mám dělat?“
Třásla se jako osika, upírala na něj své velké oči s chvějícími se řasami, rozpačitě se kousala do plných rtů a vlnila se rozpačitě v bocích.
Lucifer ji objal, aby ji utěšil. Když ucítil teplo jejího měkkého ženského těla, stalo se mu něco, co se mu ještě nikdy nestalo. Jeho tělo zareagovalo zcela neandělsky a naprosto lidsky. Lilith to samozřejmě neuniklo, přitiskla se k němu ještě víc, Lucifer ji objal ještě pevněji a podlehl pokušení v podobě potěšení z krásné Lilith, než by řekl švec. K jeho smůle je viděl had. A zhrzený zradou Lilith nelenil, odplazil se k Bohu a vše mu vyprávěl.
Rozzlobený Bůh z ráje vykázal Lilith, Lucifera i hada. Jablko stejně nezachránil, Lilith ho vzala s sebou.
A tak Bůh přišel o jablko poznání, o nejbližšího anděla Lucifera, o hada strážce i o Lilith, první ženu, kterou stvořil. A protože ani Bůh nechce přiznávat své chyby, stála ho náprava spoustu práce.
A tak Bůh přišel o jablko poznání, o nejbližšího anděla Lucifera, o hada strážce i o Lilith, první ženu, kterou stvořil. A protože ani Bůh nechce přiznávat své chyby, stála ho náprava spoustu práce.
Musel vypěstovat nové jablko, stvořit dalšího hada, ženu Evu z Adamova žebra, ale to už je úplně jiný příběh. A to všechno proto, že se neubránil pochybnostem, nevěřil tomu, co sám stvořil a učinil hada strážcem poznání.
A jaké z toho plyne ponaučení: Pochybnosti nikdy nevedou ke kýženému konci.
A jaké z toho plyne ponaučení: Pochybnosti nikdy nevedou ke kýženému konci.
