JSEM NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADA - napsala Jaroslava Halounová

Jsem hrdá, že tvořím s domem nádherné místo. Někomu se nemusím líbit, protože mě vidí jen jako čtvereční metry lopotné práce. Ale ten, kdo mě má rád, se o mě moc pěkně stará. Pozoruje, jak se měním po všechna roční období. A které mám nejraději? Vlastně ani sama nevím.
Na jaře se probudím, chvíli se lenivě protahuji, mžourám ospalýma očima a říkám si: „Mám už vstávat, čekají na mě, nebo mohu ještě lenošit?“
„Ne, ne, už žádné povalování!“ 

Vždyť dobře vím, že se na mě všichni těší. Sledují mě každý den, kdy jim dám sebemenší znamení, aby přišli a začali jsme se spolu radovat. 

Přinesou několik větších truhlíků se spoustou rostlinek a drobných kytiček. Těší se stejně jako já, až usednou na zem a budou mě zkrášlovat. Miluji všechny květiny, ale nejvíce zbožňuji růže. Potichu šeptám: „Prosím, zasaďte další keříky růží a za to vám odpustím i sadbu brambor a řepy.“
Snažím se udělat radost i těm nejmenším. Když po ránu slyším, jak ke mně běží, aby si dětskými hlásky pochvalovaly mé první červené jahody, tetelím se radostí. Jindy zase slyším, jak chválí mé pestrobarevné záhony.
„Ty narcisky se letos vyvedly a jak září. A tulipány? Tak nádherné barvy jsme ještě asi neměli.“ Jsem na sebe právem pyšná. „ To ještě není všechno!“ povídám si sama pro sebe.
Nastává podzim a já se tolik snažím, aby je má úroda potěšila. Sice mě to rok od roku víc zmáhá, ale věřte mi : „Snažím se, protože vím, že si zasloužíte hodně švestek, velká červená i žlutá jablíčka a pěkné hrušky.“

Po sezóně se cítím dost unavená, proto vás obdivuji, že se dokážete o mě náležitě postarat. Přejete mi, abych v období zimního spánku načerpala dostatek sil a opět jsme se na jaře mohli shledat a spolu se radovat.